Dumka je kočka Dumka - kočičí stránky
Pro kočky a koťata (i kocoury) je zde od 18.8.1998 Dumka - pro potěchu milovníkům koček. Vychází vždy, když je o čem psát :-), tzn. denně (od října 2002 kromě pondělí a pátku). Stránky se jmenují po Ferdovic kočce Dumce, o které zde je a bude i část pojednání. Své reakce či příspěvky a fotky v JPEG můžete posílat Dumce nebo Ferdovi
    V PET si dnes přečtete:  KONĚ: Jízda v koňském sedle - čast první (Marie Crossette)
 
20.2.
Jak k nám přišel Kocík aneb příhody z našeho vnitrobloku (Blanka K.)
18.2.
Chlupatý návštěvník podruhé (Pavel Steiner)
Letošní archiv Dumky, archiv 1998, 1999, 2000, 2001, 2002 a 2003

Jak k nám přišel Kocík
aneb příhody z našeho vnitrobloku

Poslední zprávy o kočkách z našeho vnitrobloku byly cca z léta 2000. To u nás v domečku, pro ně vybudovaném, žily Zrzulčiny dcery - Mazánek, Stračula a Černoušek. Zrzul - konzervativně - zůstává mimo.

Bohužel MAZÁNEK (viz Stračula a spol.) - krásná velká želvovinová kočka, pravděpodobně onemocněla a nemoc ji sklátila, neb jsme ji už nikdy nespatřili od doby, kdy přicházela až v noci a plakala a pacičkama si držela hlavičku. Bohužel se nedala chytit, abychom šli k lékaři, a během pár dní nenávratně zmizela :-(.
Byla to ostýchavá kočičí holka a ačkoliv z původních Zrzulčiných koťat (viz Zrzinka a její rod), ta největší, byla velmi opatrná a držela se v pozadí. Říká se, že nejhůř je na tom tzv. 2.kočka, kterou všichni mlátí a to proto, že ji mlátí ta nejsilnější, aby jí nevyrostla konkurence. Musím tedy říct, že u nás se kočky moc navzájem nemlátí, stačí vražedné pohledy :-/.
Kočičí domeček ve vnitroboku (13 kB)
Vždycky budu na Mazánka vzpomínat jako na nejzajímavěji vybarvenou kočku a současně na kočku velmi hodnou, která nikdy na nikoho nezvedla pacičku.
A tak se stalo, že na dvoře a v domečku se uvolnilo místo…
Na jaře 2001 se začal objevovat tzv. americký kocour - zvaný MAKAVITI (česky jsme mu říkali Makínek). Americký proto, že v bytě po našich přátelích Dolanských (Míca), kteří se bohužel odstěhovali, bydlí kombinovaná česko-americká rodina, která začala na jaře pouštět oknem ven svého mourovatého kocourka. Ten vypadal jako norská lesní kočka, neb měl chundelatý ocas, takže si ho tam někdo i spletl s kunou. Byl roztomilý, ale velmi živý, proháněl naše kočky, které z něj velkou radost neměly :-/. Byl ale velmi mladý, tak se nemohly divit :-).
Jednoho letního dne, uviděla na garáži moje sestřenice (náhradní krmička) neznámého děsně hubeného mourovatého kocourka. Ten nadšeně dojídal zbytky po Makínkovi, kterému jsem tam dávala jídlo, když jeho páníčkové byli na dovolené. Když jsem přišla domů, šla jsem se dolů na ohlášený přírůstek (který se mě ani moc nebál) podívat.
No byl ubohý to chudák. Ocásek měl tak tenký, že skoro nebyl vidět. Velmi si oblíbil kočičku Černouška (asi měl černou maminku, neb je hodně černo - šedý), která z toho žádnou radost neměla. Kam si sedla, tam on si přisedl. Kam popoběhla, tam on se řítil. Kde si něco uždíbla, to on dojedl. Za dva dny, ale pochopil, že vychovávat ho bude nejen Černoušek, ale hlavně Stračulka a Zrzula. Přistoupil na všechna - jimi daná pravidla - a dobře udělal.
Stračula 2003 - hodně podobná Dumce (10 kB)
Dovolily, aby dostával dvojnásobné porce, seděl na slunci na travičce, pil jejich vodu, byl ode mne postupně víc a víc hlazen a hlavně - bydlel v jejich domečku. A tak se tam pohybovali dva mourovatí kocouři. Makaviti byl už vykastrovaný a malého kocourka nechal poměrně v klidu žít. Sám bohužel, v pozdním podzimu, se zřejmě vydal na dobrodružnou výpravu, ze které se už ke smutku všech, nevrátil :-(. Hledali jsem ho stejně jako Mazánka, ale marně :-(((.
Malý kocourek, ale stále neměl jméno. Vždy jsem ho volala jako malého kocourka, kterým ale už rozhodně nebyl. Je velmi zajímavé, za jak krátkou dobu se kočka dokáže vykrmit a mít hezký kožíšek a milejší chování. Na naléhání svého přítele ("architekta" domečku), jsem tedy kocourkovi dala jméno - je to Kocíček, neb to bylo nejpodobnější "malému kocourkovi".
Když pak ještě povyrostl stal se z něj KOCÍK. Pak ale došlo k tomu, že už z něj byl dospělý kocour, který by byl rád si namluvil nějakou kočičí krasavici. Na to ovšem u nás neměl naději a tak ho čekala, stejně jako ostatní - kastrace.
Asi týden jsem ho cvičila, že přenoska není nic nebezpečného, že v ní bývá i dobré papání a jednoho rána, jsem ho do ní zasunula - což se mu velmi nelíbilo - a odvezla ho na veterinu, kam jsem se předtím odvážně ohlásila, aniž bych si byla jista, že ho ulovím.
Kocík u misky (11 kB)
Při cestě autem jsem pochopila, proč je vhodné mít ušitý plátěný pytel, do kterého se přenoska zasune tak, aby kocour nemohl tzv. vybourat umělohmotná dvířka. No nepovedlo se mu to. K mému i jeho štěstí. Nevím, co bych asi s kocourem lítajícím v autě, na křižovatce Žitná a Sokolská, dělala :-/.
Když jsem v potu tváře (ačkoliv byl prosinec) dorazila do čekárny, nikdo tam nebyl. S paní doktorkou jsme kocoura přesypaly do pytle (jinak to s ním jako s divokým nešlo), byl zvážen, dostal uspávací injekci a usnul jako špalek. Až jsem se lekla, jestli nemá nějaké slabé srdce.
Po zákroku jsme ho daly do veliké přenosky, ve které měl bydlet několik dalších dní - než se vzpamatuje. Odvezla jsem ho domů (vzala jsem si na to dovolenou) a tam ho sledovala. Probíral se velmi čiperně, tak jsem si oddychla. V noci byl probraný natolik, že na mě pokřikoval, abych ho pustila ven :-).
To jsem ovšem nemohla a snažila se mu to vysvětlit, ale byl zjevně naštvaný. Ráno se na mě šklebil a nevzal si ani soustíčko a trucoval vzadu v přenosce, hlavu položenou na kouli, kterou udělal z dečky, na které měl odpočívat. Záchůdek rozházel do všech stran, aniž by ho použil. Prostě se mu u nás nelíbilo.
Se smíšenými pocity jsem odešla do práce. Cestou jsem si přečetla, že za dva dny budou děsné mrazy.
Sestřenice, která ho byla kontrolovat, mi volala, že je moc nešťastný, že tam pláče a nechce být. Po konzultacích se zkušenými, jsem se rozhodla, že ho tedy večer - tzv. předčasně vypustím. Věděla jsem, že může být ve vyhřívaném a čistém domečku a že asi klid na duši bude pro něj lepší než co jiného.
Kocík odpočívající na zateplené zíďce domečku (8 kB)
Když jsem tedy dorazila domů, uchopila jsem velkou přenosku, přes kterou jsem dala kus starého prostěradla a šla na dvůr (pouze z 1.patra - tak asi 1 minutu). Na dvoře, po nadzvednutí prostěradla, se ukázalo, že má polovinu těla již venku z přenosky (nějaký dobrák, kterému jsme ji jednou půjčili, nám ztratil jeden spodní uzávěr ze 4 celkových) a že nemám čas nějaké uzávěry oddělávat, nýbrž že musím vlastníma rukama co nejvíce rozšířit tuto asi 3 cm mezeru, kterou se protahoval - aby mohl celý vyrazit ven.
Vyrazil a zmizel.
Ale jen asi na 3 hodiny. Pak přišel na jídlo a mazlil se jako vždycky a nic mi nevyčítal. Nicméně po asi tak 1 měsíci začal chodit na několika denní výpravy (zdá se, že se to poměrně často po kastraci stává - hormony ještě pracují), čímž mi hrál na nervy :-/.
Při první výpravě, když nepřišel dva dny za sebou na jídlo, jsem ho skoro oplakala. Vše jsem prohledala a on nikde. Asi pátý den, když jsem krmila kočky, jakoby ze země vyrostl, najednou se objevil.
Měla jsem velkou radost a když takto odešel ještě asi 3x, doufala jsem, že se vrátí. Naštěstí ano. Pak s výpravami přestal, takže letos v srpnu jsme slavili jeho roční pobyt u nás.
Kdybych na vlastní oči neviděla jak úzkou mezerou se KOCÍK z přenosky dokázal protáhnout, nikdy bych nevěřila, že je to možné. A z toho plyne poučení, že i sebeméně otevřené okno může být cestou, kterou se kočka vydá do světa :-/.

Blanka K.          

P.S.: Uvedený povídání může být inspirativní panu Doležalovi, aby neztratil svého oblíbeného venkovního kocourka o kterém nedávno psal.


Paní Šmídová navrhla, že by bylo docela zajímavé, kdyby čtenáři Dumky napsali příspěvky o tom, jak jejich miláčkové byli dlouho mimo domov a jaká je nejdelší doba, za kterou se jejich kočičky zase vrátily. Raději však příběhy s dobrým koncem, jako byl ten o Františkovi, který tenhle nápad inspiroval...

Nejnovější výzkum koček vyprovokovala :-) Marie Crossette, když ve dvou pokračováních (1 a 2) popsala skoky svých koček. Odkazy na dalších devět povídání vyšlo v minulém roce (2002). Letos první příspěvek (celkově desátý), poslal Jiří Doležal.

Zkušenosti s tradičními i netradičními pamlsky jak si je oblíbili Vaši chlupatí miláčci můžete posílat Dumce. První příspěvek na toto téma si přečtete v povídání Maxi Marysko, druhý od Dagmar Milatové, třetí od Magdy, čtvrtý od Ivany Jirkové. Celkem jich loni (2002) a předloni (2001) vyšlo v Dumce dvacet šet (26). Úplný seznam najdete v loňském roce, specialně ale doporučuji třicáté páté povídání od Jitky - jmenuje se Dieta podle Kočky. Další povídání budou snad následovat letos.

Kdo v tabulce měr a vah koček nemá ještě svého miláčka, musí Dumce jeho míry poslat - měr i vah bylo HODNĚ, ale momentálně to vypadá tak, že jsou všechny dostupné kočky a kocouři změřeni a do tabulky zapsáni :-). Poslední pokračování týkající se vážení a měření najdete hned 16.dubna 2002, jakož i archiv měření a vážení, který je v přehlednější podobě na konci tabulky.

V Praze na Vinohradech
ve vnitrobloku Polská, U Kanálky, Mánesova a nám. J. z Poděbrad se našel černý asi pětiměsíční kocourek. Je mazlivý, čistotný a majitelé mohou volat na 602 627 705
Prosba o radu - kočky se perou
Máme problém a nevíme na koho se máme obrátit. Doufáme, že nám poradíte. Máme doma dvě kočky. Kocoura 1 rok a kočku 2 roky. Kocoura jsme si pořídili když kočce byl rok. Aby měla kamaráda. Sbližování probíhalo dobře. Po asi týdnu se skamarádili a měli se moc rádi. Kocourek ji nakryl. Koťátka měli být okolo vánoc. Jenomže kočička měla vrozenou vadu dělohy a koťátka se nevyvinula. Musela být operována a děloha ji byla odstraněna. Koťata zemřela. Jelikož ji kocour neustále obtěžoval museli jsme ho nechat také vykastrovat. Nechali jsme si ho v posteli ještě když byl v narkóze a kočka byla celou dobu s ním. Pořád ho olizovala a nechtěla se od něho hnout.
V noci ale když se probudil ho napadla. Moc děkujeme za odpovědi, které posílejte Dumce.
Ivo & Dušana          
P.S.: Celý popis problémů i s Ferdovým pokusem o radu vyšel v Dumce 15.1.2003.
Pomoc pro zaplavené Černošice
První společnost za práva koček, která se v Černošicích stará o zhruba 50 opuštěných koček, postihla během půl roku už druhá povodeň. Organizace nutně potřebuje přenosky na transport zvířat pro další podobné případy, na ty však nemá prostředky. Pomůžete? Více informací najdete na http://sos.kocky-online.cz/
Za případnou pomoc děkuje Zuzana S. Fenclová
Ajda (4 kB)
Měcholupské harcovnice k umístění
V souvislosti s děním v měcholupském útulku se ujalo OS podbrdsko, malá organizace operující zejména na Praze západ, 18 dospělých koček. Přesto, že útulky jsou doslova zaplavené roztomilými koťátky, podařilo se pro osm z těchto dospěláků najít nový domov. Zbývajících deset čeká na laskavé majitele, kteří by jim dali šanci stát se domácími mazly. Nechybí vám doma kočičí přítel? Nabídku těchto kočiček, které se už moc a moc chtějí odstěhovat do stálého domova, najdete na Kočkách-online.
Virtuální adopce
je forma pomoci kočičkám, které nelze bezprostředně předat novým majitelům, protože jsou v dlouhodobém léčení a nebo je dokonce nelze umístit vůbec (mají chronická onemocnění nebo jsou plaché).
Proto tedy nabízíme k virtuální adopci Lízinku a Andulku, u kterých se předpokládá dlouhodobý pobyt v útulku. Ten, kdo kočičku takto adoptuje se na ní může přijít podívat, přinést jí krmivo nebo přispět na veterinární péči. Každý den péče o kočičku přijde zhruba na 30,- Kč - krmivo a léky, na kterých je zvlášť Andulka životně závislá. O Lízinku a Andulku (viz Dumka z 25.března 2002) pečuje Sdružení na ochranu zvířat v krajní nouzi.
Sv. František
O paní z Nadace sv. Františka z Assisi psala v Dumce paní M. Marysko a po roce také paní Marie Crossette. Jak lze případně Nadaci přispět se dozvíte zde.

 

 
    Jste     čtenář(ka) Dumky od spuštění počítadla dne 9.5.2000.
Počet přístupů na stránku zjišťuje WEBovský počítadlo
  Kočky a koťata Odkazy na Dumku a PET pro jiné WWW stránky Zvířátka a domácí mazlíčci