Dumka je kočka Dumka - kočičí stránky
Pro kočky a koťata (i kocoury) je zde od 18.8.1998 Dumka - pro potěchu milovníkům koček. Vychází vždy, když je o čem psát :-), tzn. denně (od října 2002 kromě pondělí a pátku). Stránky se jmenují po Ferdovic kočce Dumce, o které zde je a bude i část pojednání. Své reakce či příspěvky a fotky v JPEG můžete posílat Dumce nebo Ferdovi
    V PET si dnes přečtete:  PTÁCI: Návrat kolibříků - část druhá (Marie Crossette, USA)
 
16.10.
Co všechno zavinil jeden kocour - část druhá (Marie Crossette)
15.10.
Packa v kleci (George Švehla)
Letošní archiv Dumky, archiv 1998, 1999, 2000, 2001, 2002 a 2003

Co všechno zavinil jeden kocour - část druhá

Začátek vyprávění o znesvářených kočkách vyšel před týdnem.

Dixie mezi zelení (13 kB) Když jsem v neděli ráno vyšla ze studovny, Dixie ke mně přiběhla, předla a na první pohled vypadalo vše zase při starém. Ale jen do té doby, než do kuchyně přiběhla i Smoky, která se s radostným zavrkáním a ocasem nahoru rozeběhla k Dixie - jasný to znak, že na včerejší napadení byla ochotná zapomenout jako na zlý sen....

Ne tak Dixie. Ta jakmile Smoky zahlédla, celá se naježila, zle zasyčela a chudince Smoky se ten její zlý sen okamžitě vrátil :-/. Zase utekla pod jídelní stůl, kde sama začala na Dixie syčet. Jejich bojové postoje tentokrát už nevypadaly tak hrozivě, ale raději jsem na víc nečekala a kočky rázně rozehnala.
Dixie prchla do naší ložnice a já jsem za ní rychle zavřela dveře. Smoky se téměř okamžitě uklidnila a když jsem otevřela dveře na zahradu, radostně vyběhla ven.
Zatímco Smoky byla venku, šla jsem za Dixie, která se uvelebila doprostřed naší postele a chovala se jakoby nic - předla a když jsem se k ní sklonila, začala mi olizovat tvář. Přesto, že jsem pak celý den už nechala dveře z ložnice otevřené, Dixie z ní nevyšla.
Zahrada jí ten den vůbec nelákala, možná se instinktivně bála, že se tam srazí s tím kocourem. Naopak Smoky za celý den přišla dovnitř jen na chvíli, jinak ležela venku pod keři v chládku.
Nechali jsme naše přátele, aby si užívali koupání a s manželem, jsme zajeli do obchodu pro roli nového pletiva. Zbytek dne jsme pak spolu tím pletivem nastavovali místa o kterých jsme se domnívali, že jimi k nám ten kocour mohl přeskočit.
Asi polovinu oplocnení naší zahrady tvoří vysoká dřevěná ohrada, která nám až dosud připadala dostatečně vysoká proti přeskočení. Teď jsme ale raději podél celé její vrchní hrany přitloukli asi půl metru široký ohnutý pruh pletiva, který tak tvořil po obou stranách jakousi stříšku s ostrými konci. Jelikož převážná část téhle ohrady je ve stínu stromů, pletivo není téměř vidět a celkový vzhled ohrady tak nehyzdí (ono by nám to ale v opačném případě stejně nevadilo, hlavně, že to pomůže!).
Smoky má také ráda vůni afrikánů (13 kB)
Práce nám trvala až do setmění a když jsme pak už zase byli všichni - lidé i kočky - uvnitř domu, zdálo se, že stav mezi kočkami se uklidňuje. Smoky se sama o sobě raději Dixie vyhýbala a když už se přeci jen spolu míjely, stačilo, aby Dixie zasyčela a Smoky vystrašeně utekla.
Sice nám to dělalo starost, ale říkali jsme si, že určitě i se Dixie časem uklidní. Pro jistotu jsem se ale rozhodla dále spát se Smoky ve studovně, zatímco manžel zůstal s Dixie v ložnici, kde nechával u obou oken ztažené žaluzie i látkové závěsy, aby Dixie raději neviděla do zahrady.
Kočky se chovaly stejně i celé pondělí - tedy Dixie se držela převážně doma a Smoky venku na zahradě a v noci jsme s nimi spaly zase odděleně. Na úterý jsme měli už dříve naplánovanou cestu k moři a protože situace se ani nezlepšila, ani nezhoršila, rozhodli jsme se to risknout, kočky nechat spolu volně v domě, plán jsme neměnili a na celý den odjeli.
Po našem návratu jsme našli každou kočku spát jinde v domě - přivítat nás nepřišly - ale první dojem byl uspokojivý. Během večeře jsem pustila Smoky na zasklenou verandu, kde si ona vyskočila na stůl a spala.
Asi hodinu po večeři mi manžel přišel do obýváku říci, že Smoky je nějaká uražená nebo co, snad za to, že jsem jí "vystrčila" na verandu, protože když jí vpouštěl dovnitř a při tom jí chtěl pohladit, utekla od něho. Šla jsem se tedy na ní podívat, ale to už Smoky seděla v jídelně a zvracela...
Bylo to takové to nucené zvracení, kdy z ní šly jen zpěněné sliny a Smoky pak ke konci tou námahou bolestivě zamňoukala. Když jsem se k ní sklonila utekla i ode mne, ale jen o kus dál, kde se přikrčila do takové té "nemocné" pozice, kdy víte, že ještě tomu zvracení není konec. A taky nebyl, než jsme šli spát, Smoky zvracela ještě třikrát, pokaždé jen sliny.
Kdyby bývaly kočky byly ten den venku, myslela bych si, že někde snědla kus ostré trávy, kterou se teď snaží dostat ven. Jenže já jsem ji nepustila ven ani to ráno před odjezdem a tak její zvracení nedávalo smysl.
Kočky dříve svorně lehávaly v chládku pod keři (22 kB)
Napadlo nás, jestli náhodou na verandě nesnědla nějakého jedovatého pavouka a šla jsem se tam - vlastně ani nevím proč - podívat. Když jsme rozsvítila, našla jsem na podlaze mohutné zvratky jejího nestráveného jídla. To alespoň vysvětlovalo, proč Smoky pak už zvracela jen sliny. Jenže až dosud, kdykoliv některá kočka zvracela, vždycky si tím patřičně ulevila a hned byla zase v pořádku.
Protože Smoky stále zalézala do různých míst v domě, lehla jsem si tentokrát do naší ložnice, kde zůstávají dveře pootevřené, abych jí mohla kdykoli slyšet.
Chudinka nás svým "vrháním na prázdno", které bylo pokaždé zakončené bolestným zamňoukáním, probudila během noci ještě několikrát. Když jsem ve středu ráno okolo páté hodiny zase vstávala, abych po Smoky vyčistila vyzvracené sliny, všimla jsem si, že v nich jsou i maličké krvavé kousky kůže.
To už bylo na pováženou a tak manžel zavolal našeho veterináře jakmile otevřel ordinaci a on řekl, že můžeme hned přijet. Vzala jsem s sebou i ukázku slin s krvavými kousky, které jsem z koberce seškrábla na víčko od jogurtu.
Smoky pospává na zahradní židli (12 kB)
Pan doktor řekl, že to jsou opravdu kousky kůže, zřejmě tím opakovaným zvracením stržené z jejího podrážděného krku. Jak se ale ukázalo, Smoky měla vysokou horečku a tak jí doktor raději odebral krev na kontrolu. Dívala jsem se na to jen napůl oka, protože mně Smoky bylo tolik líto, když jí asistentka zaklonila hlavičku a pan doktor z žíly na krku odsál velkou ampulku krve.
Po chvilce nám ale sdělil, že její rozbor je naštěstí po všech stránkách zcela uspokojivý. Smoky ale byla tím vytrvalým zvracením velice dehydrovaná, což by prý pro ni mohlo být nebezpečné. Doktor nám to dokázal na jejím kožíšku, který jí byl najednou nějaký "volný" a po jeho zvednutí a stisknutí na různých místech zůstal "stát", místo, aby pružně spadl dolů.
Řekl, že u zvířat je mnohem těžší aby jejich tělo zase získalo ztracenou tekutinu a že jí Smoky musí dodat co nejrychleji uměle - tedy žilou. Zároveň s tekutinou dá Smoky na sražení té horečky také antibiotika. Tak jsme tam kočku nechali a pan doktor řekl, ať zavoláme kolem druhé odpoledne.
Smoky pozoruje kolibříky kroužící nad její hlavou (16 kB)
To také manžel v danou dobu udělal a s ulehčením jsme se dozvěděli, že Smoky je už mnohem lepší a její horečka klesla. Přesto si jí tam chtěl pan doktor pro jistotu ještě dvě hodiny nechat. Když jsme ve čtyři odpoledne kočku vyzvedávali, doktorova asistentka nám s úsměvem sdělila, že Smoky už musí být mnohem lépe, protože na ní zle zasyčela, když jí přendavala do přenosky.
Měli jsme pak přijet ještě druhý den ráno na kontrolu. Jako po předešlých návratech od veterináře, tak i tentokrát jsme správně předpokládali, že Dixie bude na Smoky "cítit doktora" a proto syčet, takže nás to ani nepřekvapilo.
Smoky se stejně po vypuštění z přenosky utekla schovat za postel, kde zůstala zalezlá až do večera. To ráno jsme na veterině nechtěli zavádět zbytečně dlouhé řeči, protože na pan doktora už čekal další čtyřnohý pacient a o příhodě s kocourem jsme mu nepovídali, protože jsme to nepovažovali za důležité. Pan doktor proto usoudil, že Smoky prostě musela sníst něco dráždivého co způsobilo její zvracení a horečku.
My jsme ale byli přesvědčeni, že to byla ošklivá reakce na stres z předchozích dnů (a neznámý majitel toho zlého kocoura nám teď dluží sto osmdesát sedm dolarů za "následky"!!!).
Chtěla jsem Smoky dopřát další klidnou noc a tak jsem spolu zase lehly do studovny na kanape. Ráno Smoky určitě vycítila, že na ní něco chystáme, protože přede mnou utíkala, ale nakonec se mi jí podařilo "přelstít" a chytnout do náruče. Ovšem v okamžiku, kdy jsem jí chtěla strčit do přenosky kterou manžel držel, narostly kočce nejméně čtyři další nohy a bylo to jako snažit se do klece vtlačit pohádkovou devítihlavou saň. Sice se to podařilo, ale odnesly to moje ruce a natržené tričko :-/.
Kontrola u veterináře - který je pár minut autem od domu - naštěstí trvala velice krátce. Smoky už neměla teplotu, ale dostala s sebou domů zbytek antibiotik, které jí pan doktor den předtím začal dávat. Po návratu jsem raději kočku ještě v přenosce odnesla do studovny, kde jsem jí kožíšek otřela mokrou žinkou a Smoky tam pak zůstala spát až do odpoledne.

Marie Crossette, USA          

Dokončení si přečtete zde.
Poznámka: Originální snímky byly zmenšeny pro publikaci na Internetu.
 

 
 


Paní Šmídová
navrhla, že by bylo docela zajímavé, kdyby čtenáři Dumky napsali příspěvky o tom, jak jejich miláčkové byli dlouho mimo domov a jaká je nejdelší doba, za kterou se jejich kočičky zase vrátily. Raději však příběhy s dobrým koncem, jako byl ten o Františkovi, který tenhle nápad inspiroval...

Nejnovější výzkum koček vyprovokovala :-) Marie Crossette, když ve dvou pokračováních (1 a 2) popsala skoky svých koček. Odkazy na dalších devět povídání vyšlo v minulém roce (2002). Letos první příspěvek (celkově desátý), poslal Jiří Doležal.

Zkušenosti s tradičními i netradičními pamlsky jak si je oblíbili Vaši chlupatí miláčci můžete posílat Dumce. První příspěvek na toto téma si přečtete v povídání Maxi Marysko, druhý od Dagmar Milatové, třetí od Magdy, čtvrtý od Ivany Jirkové. Celkem jich loni (2002) a předloni (2001) vyšlo v Dumce dvacet šet (26). Úplný seznam najdete v loňském roce, specialně ale doporučuji třicáté páté povídání od Jitky - jmenuje se Dieta podle Kočky. Letos první povídání poslala paní Klára a jmenovalo se Kočičí chutě (a nechutě), zatím poslední bylo od paní Evy B..

Kdo v tabulce měr a vah koček nemá ještě svého miláčka, musí Dumce jeho míry poslat - měr i vah bylo HODNĚ, ale momentálně to vypadá tak, že jsou všechny dostupné kočky a kocouři změřeni a do tabulky zapsáni :-). Poslední pokračování (a letos první) týkající se vážení a měření najdete 18.září 2003, jakož i archiv měření a vážení, který je v přehlednější podobě na konci tabulky.

Umístění dvou kocourků - spolu nebo i jednotlivě
Narodili se 13. srpna, jsou klasicky mourovatí a tak koncem listopadu budou k odběru. Pokud by ale někdo spěchal, myslím, že už jsou dost samostatní (záchudek zvládají oba dva). Jsou zvyklí v bytě, takže nejsou určení někam na chalupu nebo do cizího prostředí k baráku, ale spíš jako domací mazlíci. Kontakt je paní Jarka Trnková, mobil 606 463 983, Praha 5. Mouratí kocouři (10 kB) Mouratí kocouři (10 kB)
Nový domov v klidnější domácnosti hledá kočička Muška,
Ostražitá Muška na koberci (10 kB) asi čtyřletá statná kočičí dáma s výraznou tečkovanou kresbou a s nádhernýma, podmanivýma očima. Kočička je vakcinovaná, kastrovaná, uvyklá životu v bytě, nikdy nebyla venku. Vzorně chodí na kočičí WC, má klidnější povahu a ráda se mazlí. Zpočátku bude potřeba trpělivosti - Mušce zemřel páníček, na kterého byla zvyklá, takže je teď velmi smutná. Muška je aktuálně "na hlídání" u hodné paní ve Vsi u Frýdlantu, tam však nemůže zůstat napořád (a umístění do útulku, mezi desítky dalších zvířat, by pro ní bylo velmi kruté). Kočičku je možné dovézt ji do Liberce nebo do Prahy. Kontakt na Muščinu dočasnou pečovatelku - tel. 728 757 934 (paní Holečková). Mušku si můžete prohlédnout na webu libereckého Mikroazylu pro kočky.
Zuzana S. Fenclová          
Opuštěné kočky v Plzni
Dva týdny před konáním propagační a umísťovací výstavy v Ústí nad Labem (viz vlevo) si přijdou na své i příznivci koček v Plzni - Svoboda zvířat, sekce na ochranu koček, pořádá v sobotu 18. října 2003 1. umísťovací výstavu opuštěných koček v Plzni. (Informace o výstavě.)
Zuzana S. Fenclova          
Umisťovací výstava v Ústí n/L.
1. listopadu se koná v Ústí nad Labem propagační výstava ušlechtilých koček spojená s umísťovací výstavou koček opuštěných. Na své si tedy přijdou jak milovníci luxusních krásek, tak ti, kteří chtějí pomoci opuštěným čičinám. Pokud jste z regionu, přijďte se určitě podívat!
A pokud máte u sebe nějakého nalezence, můžete se ho tam pokusit umístit (vakcinace, odčerveni atd. jsou podmínkou účasti) - nabídka samozřejmě platí pro nalezené kočičky a podobné případy, ne pro lidi, kteří si kočky úmyslně namnožili. Podrobnější informace o ústecké výstavě.
Zuzana S. Fenclova          

Přijďte v neděli 19. října od 10 do 17 hodin do KC Zahrada v Praze 4
(od metra Chodov vás povedou šipky) na

16. Umisťovací výstavu koček z útulku

O Vaši pozornost se bude ucházet několik desítek opuštěných koťátek i dospělých koček z Kočičího Azylu PSOZ (Radlická 108, Praha 5). Sebemenší byt je větší, než přeplněný útulek… Prosíme, pomozte.

Vstupné na celou akci: KOČIČÍ KONZERVA

Akci pořádá Pražský spolek ochránců zvířat spolu s časopisem Naše kočky. Veškerý výnos půjde ve prospěch opuštěných a týraných koček.
Součástí 16. umisťovací výstavy bude i první ročník soutěže krásy domácích koček - MISS KOČKA. VŠE O SOUTĚŽI, VÝSTAVĚ A SPOLKU NAJDETE NA www.psoz.org.

Koťata k umístění do dobrých rukou (9 kB)
Nový domov u laskavých lidí hledá 22 kočiček,
o které se stará paní Blažková z Jirkova na chomutovsku. Kočičky, mezi nimiž je i mohutný "sibiřák", perská činčila a krásná dvouměsíční koťátka, jsou vakcinované, kastrované, zvyklé na domácí prostředí. Telefon na paní Blažkovou je 732 201 686, ale pozor, zlobí ji baterka, takže domluva může být složitější. Paní Blažková ocení i materiální, případně finanční pomoc.
Sandra už nový domov našla a Alex stále domov hledá - více se dozvíte a obrázky uvidíte ve středeční Dumce.
V Praze 6 na Hanspaulce se zběhla kočka
Stalo se to 21.7.2003. Je jí 8 let, váží kolem 3 kg. Je celá černá s malým bílým slintáčkem pod krkem, má hodně huňatý ocásek i celou srst. Je to kočka domácí, kteřá nechodí ven, takže nezná okolí a proto asi netrefí domů. Jmenuje se Jácinka, když chce tak na to i slyší. Má ráda olivy bez pecky, kukuřici a protože ostře sleduje televizní reklamy, tak taky Whiskas - ostatní kočičí krmivo pořádá s despektem, ale kyž je hlad... Kontaktní telefon 604 312 812. Děkuji!
Sv. František
O paní z Nadace sv. Františka z Assisi psala v Dumce paní M. Marysko a po roce také paní Marie Crossette. Jak lze případně Nadaci přispět se dozvíte zde.

 

 
    Jste     čtenář(ka) Dumky od spuštění počítadla dne 9.5.2000.
Počet přístupů na stránku zjišťuje WEBovský počítadlo
  Kočky a koťata Odkazy na Dumku a PET pro jiné WWW stránky Zvířátka a domácí mazlíčci