Dumka (Kočky a koťata)

Pro kočky a koťata (i kocoury) je zde od 18.8.1998 Dumka - pro potěchu milovníkům koček. Vychází vždy, když je o čem psát :-), tzn. denně. Stránky se jmenují po Ferdovic kočce Dumce, o které zde je a bude i část pojednání. Své reakce či příspěvky a fotky v JPEG můžete posílat Dumce nebo Ferdovi.

V PET si dnes přečtete: PET: Rock Creek Park - ráj zvířat, IV. (Lumír O.Hanuš)

3.12.
O předení a upovídaných kočkách (Marie Crossette)

30.11.
Obrázky z umisťovací výstavy (Ivana Jirková) / Sedma z Devíti (Jan Ducháček)

Letošní archiv Dumky, archiv 1998, 1999, 2000 a 2001

O předení a upovídaných kočkách

Tohle povídání je tak trochu odpověď na červencový dotaz pana Doležala, zda jsou kočky hlučné.

Všechny kočky mají řadu vlastností, které jsou jim společné a jejichž přirovnání k vlastnostem lidským hezky vyjmenoval v lednu pan Mojmír Hanuš. Přesto se ale každá kočka něčím liší od té druhé, na pohled zcela stejné kočky.

Jako např. hlasem. Za těch 18 let, co s námi žila naše dřívější kočka Kotě, jsem byla přesvědčená, že bych její mňoukání rozeznala mezi tisíci. To samé jsem si pak brzy myslela i o Dixie a od té doby, co máme v domě kočky dvě, bezpečně vím, která z nich ke mně "promluví", aniž bych se na ně dívala.
Fuj, akorát to v ní smrdí kouřem (17 kB)

Fuj, akorát to v ní smrdí kouřem (17 kB)

Zdá se mi, že i jejich předení se trochu liší, i když to by přesněji poznal někdo s dokonalejším hudebním sluchem, než je ten můj. Pouze když omylem šlápnu některé z koček na ocas nebo packu, zabolí to asi obě stejně a tak i stejně zapláčí.

S tím předením je to vůbec zajímavá věc. Asi dva roky před smrtí Kotěte jsem jednou seděla na posteli a poslouchala magnetofon. Kočka ležela vedle mne a hlasitě předla. Protože jsem měla při ruce i prázdnou pásku, rozhodla jsem se to její předení nahrát. Připojila jsem k magnetofonu mikrofon, ten jsem přitiskla kočce přímo na kožíšek a pár minut ho tam přidržela. Kotěti to vůbec nevadilo, naopak své předení ještě zasílila.

Měli byste slyšet ty nahrané decibely! Jsem moc ráda, že mně to tenkrát napadlo, mám teď to předení jako takovou "živou" vzpomínku na Kotě.

Slyšela jsem, že když si někdo přinese domů malé štěně, kterému se stýská po mámě, doporučuje se, dát mu do pelíšku budík. Prý mu tikot bude připomínat tlukot mámina srdce a uklidní ho. Nevím, jestli to štěňatům opravdu pomůže, nikdy jsem žádného psa neměla.

Když jsme si ale přinesli domů malou Dixie, zkusila jsem jí dát cestovní budík pod kanape, kde se ze začátku dost schovávala. Nemyslím, že to nějak pomohlo...

Pak jsem si vzpomněla právě na to nahrané Kotětino předení a Dixie ho pustila. Ona ani v nejmenším nezareagovala, byl to pro ní prostě jen obyčejný zvuk.

Když jsem to samé zkusila později se Smoky, reakce byla trochu jiná. Kočka zpozorněla, magnetofon očichala, párkrát se o něj otřela, chvilku předla, ale pak také odešla. Podruhé už jí předení nechalo klidnou jako Dixie.

Nevím, jestli to bylo tím, že šlo o nahrávku, nebo jim prostě předení jiné kočky nic neříká. Když se někdo vedle vás začne hlasitě smát, je to tak nakažlivé, že se po chvíli rozesmějete i vy, aniž byste třeba věděli proč. Stejně tak jsem nikdy neodolala smíchu Vlasty Buriána z rádia a vždycky se smála s ním.
Kam se ta ještěrka schovala (16 kB)

Myslela bych si, že nějak podobně budou reagovat i kočky - tedy když jedna začne spokojeně příst, druhá vedle ní vycítí tu pohodu a přidá se, i kdyby šlo třeba o předení nahrané. Jak je vidět, není tomu tak. Několikrát jsem se pokusila přistrčit Dixie k předoucí Smoky v naději, že to "kladné chvění" nějak zapůsobí na Dixie, ta začne také příst a tak jako smích dokáže prolomit napětí mezi lidmi, stane se tak i mezi kočkami. Teď už jsem tenhle pokus vzdala, protože vím, že Dixie nezačne příst jen proto, že někde v její blízkosti si vrní Smoky a naopak.

Předení zřejmě není ten pravý dorozumívací prostředek. Mňoukání v různých tóninách asi ano. Jsou plemena koček, o kterých je známo, že se vyjadřují mnohem hlasitěji, než ty ostatní.

Kdysi jsem krátce znala jedny starší manžele, kteří měli dvě čistokrevné siamské kočky. Ta paní tuhle rasu milovala od dětství a v její domácnosti nikdy jiné kočky nebyly. Kdykoli jsem u nich byla na návštěvě, byla jsem svědkem kočičích pěveckých serenád. Kočky s námi klidně seděly nebo ležely v pokoji, ale jakmile na ně panička promluvila, přiběhly těsně k ní a jako na povel začaly obě "hovořit". Při tom se oddaně na paničku dívaly a když ta se zvedla z křesla, doslova jí tančily kolem nohou, aniž by nějak polevily v řeči. Byly to dlouhé série hlasových projevů, které ucho toho, kdo na ně nebyl připraven, příliš nepotěšily.

S manželem té paní sice kočky také hovořily, ale byla to podstatně skoupější konverzace. Se mnou zcela vyjímečně a velice laskavě prohodily pár slov, ale spíše si myslím, že na mně žárlily. Moje přítomnost (jako asi všech návštěv) je v jejich očích připravovala o pozornost milované paničky :-).
Dixie se stínu mexické pece - chimeney (11 kB)

Dixie se stínu mexické pece - chimeney (11 kB)

Upovídaného kocoura měli také kdysi jedni naši přátelé. Jmenoval se Joyjoy a přitoulal se k nim do garáže, stejně jako o něco později i malá, droboučká kočička. Protože ta místo mňoukání jen slabounce kňíkala, dostala jméno Squeaky.

Kocour Joyjoy měl naopak hlasivky zdravé, silné a používal je velice rád. Kdykoli ho někdo oslovil, v odpověď se mu dostala rychlá, jakoby krátce sekaná sprcha zvuků, téměř jasně vyslovené "wow, wow, wow, wow". Vždycky, když jsem to slyšela, musela jsem se hrozně smát, protože kocour odpovídal s vážným výrazem ve tváři a určitě mi sděloval něco velice důležitého (možná mne ale také posílal k šípku za to stálé otravování aby mluvil). Konverzace s ním se podobala té, kterou vedete s malým dítětem, na jehož řeč nejste zvyklý (jako v mém případě se Šedivákovic Barunkou!).

Mrně na vás spustí kanonádu slov, která jsou jemu zcela jasná a přesně ví, co vám povídá, jenže vy nerozumíte ani ň ! Myslím si, že kočky používají své, někdy trochu zvláštní, hlasové projevy pouze s lidmi, protože jsem nikdy neslyšela, že by si dvě kočky mezi sebou jen tak "povídaly".

Když se spolu dobře snáší, nepotřebují si to přímo říci, stačí jim vzájemný kontakt - body language. V opačném případě má pak jejich "výměna názorů" většinou formu syčení a vrčení a tehdy bych řekla, že kočky dokáží být pořádně hlučné.

Marie Crossette, USA

Upozornění: Zkušenosti s tradičními i netradičními pamlsky jak si je oblíbili Vaši chlupatí miláčci můžete posílat Dumce. První příspěvek na toto téma si přečtete v povídání Maxi Marysko, druhý od Dagmar Milatové, třetí od Magdy, čtvrtý od Ivany Jirkové, pátý od Heleny Heissigerové, šestý od Veroniky Gybasové, sedmý od Apoleny, osmý od Marie Crossette, devátý od Tomáše Luhana, desáty od Lindy BX, jedenáctý od Evy Vinšové, dvanáctý od Evy Polincové, třináctý od Rajnyšových, čtrnáctý (smutný - upozorňuje na úskalí pamlsků) od Mirky Červenkové, patnáctý od Heleny Minaříkové, doplnění Ivany Jirkové, šestnáctý od Hany Molhancové, sedmnáctý od Jana Grilla, osmnáctý od M.Šmídové, devatenáctý od Jany Oščádalové. dvacátý od Daniely Swartové a další budou následovat.

Kdo v tabulce měr a vah koček nemá ještě svého miláčka, musí Dumce jeho míry poslat - měr i vah bylo HODNĚ, ale momentálně to vypadá tak, že jsou všechny dostupné kočky a kocouři změřeni a do tabulky zapsáni :-). Poslední pokračování týkající se vážení a měření najdete hned 20.listopadu 2001, jakož i archiv měření a vážení, který je v přehlednější podobě na konci tabulky.

Hledáme nový domov pro dva siamské kocourky seal point (hnědé odznaky, modré oči) 4 měsíce staré, přítulné, čistotné, dále pro bílou, krémovou a želvovinovou perskou (dlouhosrstou) kočku, čistokrevné, bez PP kastrované a staršího modrého perského kocoura. Tel.: 0603/22 59 48 nebo e-mail psoz@kocici-utulek.cz, www.kocici-utulek.cz.

Ztratilo se koťátko v Trutnově Dne 4.112001 se mi ztratilo nádherné černé koťátko. Ztratilo se v Trutnově, v ulici Za Úpou u garáží. Mohli byste mi pomoci v hledání? Třeba ho někdo našel a chtěl by ho vrátit a já bych byla moc šťastná. Chybí mi hrozně moc! Telefonní číslo, na které by se mohl případný nálezce mého koťátka ozvat: 0606/436383. Děkuji Diana V Janských Lázních jsem našla zřejmě omylem ztracenou černobílou kočičku. Týden přebývala před školou a uháněla ke každému člověku, který šel okolo a sháněla svého pána. Určitě po ní truchlí rodina, protože je zvyklá přebývat v bytě a je moc přítulná. Je zvyklá jezdit v autě. Způsobně leží na zadním sedadla a vystupuje až po vypnutí motoru a odevření zadních dveří.
Má nádhernou udržovanou strst, zelené obrovské oči. Nechce chodit ven, má strach, že zase přijde o lidskou společnost. Rádi bychom ji vrátili původním majitelům, které tak úporně v Janských Lázních hledala. Kontant na telefonu 0737 306 605

Prosba o pomoc při pozorování koček Jsem studentka zoologie a pro svoji diplomovou práci o volně žijících kočkách ve městech, bych chtěla poprosit všechny, kteří by mi mohli poskytnout nějaké informace k tomuto tématu. Zajímaly by mě především změny ve složení populací v průběhu několika let, ale budu velice ráda i za jakékoliv jiné zajimavé informace. Mimo to hledám dobře přístupné lokality koček pro pozorování. Jednalo by se pouze o vnejší sledování bez narušení populace!
Všem moc děkuji, Šárka
Sv. František O paní z Nadace sv. Františka z Assisi psala v Dumce paní M. Marysko a po roce také paní Marie Crossette. Jak lze případně Nadaci přispět se dozvíte zde.

Jste čtenář(ka) Dumky od spuštění počítadla dne 9.5.2000.
Počet přístupů na stránku zjišťuje WEBovský počítadlo
		Odkazy na Dumku a PET pro jiné WWW stránky