Dumka je kočka Dumka - kočičí stránky
Pro kočky a koťata (i kocoury) je zde od 18.8.1998 Dumka - pro potěchu milovníkům koček. Vychází vždy, když je o čem psát :-), tzn. denně (od roku 2002 kromě pátku). Stránky se jmenují po Ferdovic kočce Dumce, o které zde je a bude i část pojednání. Své reakce či příspěvky a fotky v JPEG můžete posílat Dumce nebo Ferdovi
    V PET si dnes přečtete:  PSI: Tak tohle mi nedělejte! (Pavel Doktor)
 
4.3.
Ještě jedna rada pro slečnu Renatu (Marie Crossette) / Za Mydlinkou (Ferda)
28.2.
Výroční zpráva o mé nové člověčici (kočka Penelopa)
Letošní archiv Dumky, archiv 1998, 1999, 2000, 2001 a 2002

Ještě jedna rada pro slečnu Renatu

Plně souhlasím s každou větou Gabriely, která tak hezky a velice podrobně popsala komplikovanou kočičí dušičku. Moje rada slečně Renatě je tedy vlastně to samé, jen trochu jinými slovy. Nejprve bych jí (a samozřejmě i jejímu příteli) také chtěla "naordinovat" přemíru trpělivosti, tedy ještě více, než kterou až dosud měla.

Každá mladá a zdravá kočka bude lítat jako splašená, s tím už se nedá nic dělat a chce to jen trpělivost počkat, až povyroste (malé děti jsou také šídla neposedná a jsou-li najednou příliš klidná, rodiče si naopak dělají starost, zda nestůňou - stejně jako já u našich koček).
Případnému rozbití věcí se dá předejít jejich dočasnému uložení a vůbec úpravou bytu tak, aby došlo jen k minimálním nehodám. Kočka (jako i lidé) se časem a věkem určitě uklidní a zleniví. Dokud je ale ještě mladá a nemá možnost bláznivého vylítání se venku, bude to dělat v bytě a používat "ke hře" vše, co v něm je. Když už se jednou člověk rozhodne, přinést si do bytu kočku, zvíře to "skákavé a šplhavé", nemůže pak vyžadovat, aby se z ní obratem stala "kočka přízemní", a jakékoli skákání jí bude zakázáno. Dá se tomu částečně zabránit, tak jak to popisuje Gabriela, ale úplně odnaučit kočku "neplechám", prostě nejde. Navíc je to její skotačení (alespoň pro mně) zdrojem velké zábavy a má-li člověk to zvíře rád, nějakou tu "nehodu", kterou při tom způsobí jí určitě rád odpustí.
Za Mydlinkou

Dostal jsem v pátek (1.3.2002) moc smutný MAIL:

... mám pro Vás velice smutnou zprávu, Mydlinka už není, včera zemřela.
Asi před deseti dny začala být moc špatná, ležela, přední nožičky jí najednou přestaly sloužit, ještě jedla a pila, ale protože neměla sílu se vykakat, přestala i jíst.
Zítra ji pohřbíme na zahrádce, kde se kdysi tak ráda proháněla.

Z.Hornychová          
P.S.: Kačenka chodí po bytě jak tělo bez duše, do kuchyně odmítá vejít (tam Mydlinka přebývala skoro pořád), ani chovat se nechce...

Jménem svým, Dumky i jejich čtenářů přeji Mydlince, aby našla v kočičím nebi tak dobrý pelíšek, jako měla u Hornychů; Hornychovým i jejich Kačence, aby se s těžkou ztrátou co nejdříve vyrovnali - vím, že je to težké, ale může je hřát u srdce, že Mydlince několikanásobně prodloužili a zpříjemnili kočičí život...

Ferda & Dumka          
P.S.: S Mydlinkou jste se mohli v Dumce potkat už v únoru 1999, kdy paní Hornychová poprvé o Mydlince napsala. O dva měsíce později, měla už po úspěšné operaci; V srpnu téhož roku přišla k Hornychovým Kačenka.
Daleko důležitější ale je, aby slečna Renata své "zlobivé Mourince" nechala možnost běhat po celém bytě, tedy i do ložnice - vsadila bych se, že to pomůže. Já vím, že to je právě to, co nechtějí, ale myslím si, že je to ten hlavní důvod její zlobivosti. Nejde ani tolik o to, že Mourinka bude tak mít během dne více pohybu, protože jak slečna Renata píše, s Mourinkou si po návratu z práce hodně hraje a navíc si myslím, že kočky většinu času, když jsou doma samy stejně prospí...
Ale kočka, která je přes noc (a nevím, jestli i během dne) zavírána v kuchyni (třeba i dost prostorné), odkud bude skrze dveře slyšet hlasy svých pánů, bude jasně nešťastná. Pak při "vypuštění" si to bude vynahrazovat rošťačením a lítáním jako divá po bytě, aby se ubezpečila, že tam opravdu ještě patří.
Snažit se jí přístup do ložnice znemožnit se může vymstít, protože "společenská kočka" - pokud se tím ponížením neurazí a na pány nezanevře - bude si pak vynahrazovat jejich "noční odloučení" nezkrotným dováděním, aby na sebe upozornila.
Na vesnici jsou kočky, které do domu nechodí, nebo jen občas a noce tráví někde na seníku nebo půdě. Ale jakmile se kočka stane "právoplatným" členem domácnosti, velice těžce nese jakékoli zavírání dveří. Psa ještě spíše můžete vystrnadit na noc někam do chodby a on si na to zvykne, ale kočka podle mého nikdy. Ta má ráda pocit, že celý byt nebo dům je její a může vejít a vyskočit kam se jí zachce.
Naše kočky např. s velkým zájmem přijdou okamžitě prozkoumat vnitřky skříněk, které třeba pravidelně neotevírám, takže jijich otevření je pro ně nový objev a musí bezprodleně zjistit, co je uvnitř. Samozřejmě jim to dovolím, i když někdy jen nakouknutím, je-li obsah skřínky přeci jen příliš "rozbitný".
Myslím si, že kdyby Mourinka tuhle možnost také měla, uklidnila by se, protože by jí jinak nedostupná místa časem zevšedněla a přestala by se jich domáhat. Kočka je náturou mazel a převážná většina jich touží spát v noci se svými pány nebo alespoň vědět, že to "smí". Potom záleží pouze na ní, jestli tak učiní, nebo ne, některá kočka na posteli s pány vydrží celou noc, jiná ji "očichá" a jde si lehnout jinam - to je právě ta jejich svoboda rozhodování, která z koček dělá osobnosti.
Vlevo vzadu Mydlinka a vpředu Kačenka (12 kB)
Mně by už ta noční chlupatá zátěž peřiny hrozně chyběla. Pes, kdyby mohl, jistě by také nejraději s pány sdílel lože. Jemu ale můžete říci "lehni a zůstaň" a když ho máte dobře vycvičeného, možná poslechne a zůstane ležet někde u postele na koberci.
Zkuste ale takhle poručit kočce! Jestli jí slečna Renata opravdu nechce mít v noci v ložnici, dá se to vyřešit jinak, než zavíráním do kuchyně. Kdykoli kočka skočí na postel, stačí se v ní mohutně zavrtět a ona sama seskočí, protože o takovýhle oživený pelíšek, který je spíše jako snaha usnout na rozbouřených vlnách, určitě nestojí. Když takto několikrát nešetrně setřesete kočku z postele, ona se prostě sama od sebe přestane na postel cpát a najde si pelíšek někde jinde v bytě, třeba právě v té kuchyni.
Bude to ale její vlastní rozhodnutí a to pro ni bude to nejdůležitější.
Příteli slečny Renaty bych pak doporučila, alespoň to zkusit, několikrát s kočkou v noci spát (tedy s tou chlupatou!). Myslím, že by to musel být opravdu "drsňák", kterému by neučaroval zvuk vrnící kočky na peřině. Můj manžel také nebyl původně žádný velký milovník koček, ale z lásky ke mně mi sám na začátku našeho manželství daroval kotě (naši první kočku Mášu), jako náhradu té, kterou jsem musela v Praze zanechat.
No přála bych vám ho vidět dneska!
Mydlinka na svém oblíbeném míště v kuchyni u topení (7 kB)
Protože manžel sebou v noci hrozně mele, kočky už vědí, že jestli se chtějí na peřinách vyspat, musí se přesunout na stranu jeho drahé polovice :-). Ale noc bez zvuku předoucí kočky v ložnici by si teď i můj manžel nedovedl představit. Když se po příchodu z práce někdy krátce natáhne v ložnici na postel a některá z koček se k němu přijde přitulit - je celý blažený a ochoten zůstat ležet bez hnutí...
Když pak přeci jen musí vstát, snaží se co nejšetrněji kočku "sešoupnout" stranou nebo zavolá na pomoc mně, abych mu šla kočku něžně "odebrat".
Přeji proto slečně Renatě i jejímu příteli především trpělivost, i když věřím, že mají někdy nervy na krajíčku a uvažují o radikálním zákroku. Ale nevzdávejte to, uvidíte, že se Mourinka časem uklidní, je to prostě ještě mladý capart, který si chce hrát a běhat.

P.S. V povídání Gabriely mně velmi pobavila zmínka, že kočka také ráda běhá, když se dobře vykaká. Je vidět, že jako správný milovník koček si všimne i této "delikátní" situace. Přesně tak se chovají i obě naše kočky, rozdíl je jen v tom, že jedna běhá "před" a jedna až "po" tomto důležitém úkonu. Když začne Smoky z ničeho nic lítat jako divá vím, že se chystá vykakat - a opravdu se tak stane, jakoby si tím úprkem chtěla nejdříve patřičně protřepat střeva. Dixie se naopak nejprve vykaká a pak spokojená, že jí to vyprázdnění krásně "nadlehčilo", začne poskakovat po bytě jako kůzle.

Marie Crossette, USA          

Poznámka F.Š.: K dnešnímu radě jsem nedal fotky Dumky, jak si paní Crossette přála, ale na památku Mydlinky provází dnešní povídání zbylé fotky z Mikulášské návštěvy v roce 1999 u Hornychů...

Kačenka si hraje s korkovým špuntem (10 kB)


Nejnovější výzkum koček vyprovokovala :-) Marie Crossette, když ve dvou pokračováních (
1 a 2) popsala skoky svých koček. Druhé povídání připojila paní Ivana Jirková, třetí Apolena, čtvrtým příspěvkem je Zamyšlení nad skoky koček od Jiřího Doležala, pátým přispěla M.Šmídová, šestým Gabriela a sedmým Veronika Gybasová. Můžete se připojit také - ať již povídáním, výzkumným bádáním doplněným tabulkami výkonů či fotografiemi o skoku dalekém a vysokém Vašich koček.

Zkušenosti s tradičními i netradičními pamlsky jak si je oblíbili Vaši chlupatí miláčci můžete posílat Dumce. První příspěvek na toto téma si přečtete v povídání Maxi Marysko, druhý od Dagmar Milatové, třetí od Magdy, čtvrtý od Ivany Jirkové, pátý od Heleny Heissigerové, šestý od Veroniky Gybasové, sedmý od Apoleny, osmý od Marie Crossette, devátý od Tomáše Luhana, desáty od Lindy BX, jedenáctý od Evy Vinšové, dvanáctý od Evy Polincové, třináctý od Rajnyšových, čtrnáctý (smutný - upozorňuje na úskalí pamlsků) od Mirky Červenkové, patnáctý od Heleny Minaříkové, doplnění Ivany Jirkové, šestnáctý od Hany Molhancové, sedmnáctý od Jana Grilla, osmnáctý od M.Šmídové, devatenáctý od Jany Oščádalové, dvacátý od Daniely Swartové, dvacátý první od paní PiKíS, dvacátý druhý od paní Marie M., dvacátý třetí od Ivany Jirkové (jak Micka a Šimon pomáhali s pečením cukroví o vánocích), dvacátý čtvrtý od Giuliany Pasini, dvacátý pátý od Pavly, dvacátý šestý od kočky Penelopy a další budou následovat.

Kdo v tabulce měr a vah koček nemá ještě svého miláčka, musí Dumce jeho míry poslat - měr i vah bylo HODNĚ, ale momentálně to vypadá tak, že jsou všechny dostupné kočky a kocouři změřeni a do tabulky zapsáni :-). Poslední pokračování týkající se vážení a měření najdete hned 19.února 2002, jakož i archiv měření a vážení, který je v přehlednější podobě na konci tabulky.

Ztracená kočička v Praze 10
Přibližně před 14-ti dny se zaběhla kočička - tmavší mourek se světlejším pruhem (od hlavy k ocasu), slyší na jméno GATA. Je jí 16 let a byla zvyklá v bytě, proto má tendenci se ukrývat před lidmi pod auta, v domech u sklepa apod. Vyběhla z domu ve Vajdově ul. v Praze 10, ale určitě bude dezorientovaná a může se tak pohybovat dál od bydliště. Majitelka je velice nešťastná a proto bude vděčná za každou informaci. Odměna. Tel.: 02/24412027, mobil 0723/075961.
Sv. František
O paní z Nadace sv. Františka z Assisi psala v Dumce paní M. Marysko a po roce také paní Marie Crossette. Jak lze případně Nadaci přispět se dozvíte zde.
Prosba o pomoc s osleplou kočičkou
Naša 5 ročná mačička Mojsa stratila úplne zrak. Prosím o akúkoľvek radu a nápad, ktorý by našej Mojse uľahčil život. Napíše prosím Dumce. Ďakujem Eva
Prosba o pomoc s umístěním Lízinky
Kdo by si chtěl a mohl vzít Lízinku, o které Dumka psala naposled ve čtvrtek 24.1.2002 nechť napíše Dumce, která to pak předá paní Jirkové. Děkuji

 

 
    Jste     čtenář(ka) Dumky od spuštění počítadla dne 9.5.2000.
Počet přístupů na stránku zjišťuje WEBovský počítadlo
  Kočky a koťata Odkazy na Dumku a PET pro jiné WWW stránky Zvířátka a domácí mazlíčci