Dumka je kočka Dumka - kočičí stránky
Pro kočky a koťata (i kocoury) je zde od 18.8.1998 Dumka - pro potěchu milovníkům koček. Vychází vždy, když je o čem psát :-), tzn. denně (od roku 2002 kromě pátku). Stránky se jmenují po Ferdovic kočce Dumce, o které zde je a bude i část pojednání. Své reakce či příspěvky a fotky v JPEG můžete posílat Dumce nebo Ferdovi
    V PET si dnes přečtete:  PSI: Ferdův Velký pátek (George Švehla)
 
9.4.
Mikešovy začátky, spánek v posteli a škrábadlo z pohovky (Michal)
8.4.
Mikešovy skoky a příhoda s novinami (Michal)
Letošní archiv Dumky, archiv 1998, 1999, 2000, 2001 a 2002

Mikešovy začátky, spánek v posteli a škrábadlo z pohovky

První povídání o kocourovi Mikešovi včetně popisu jeho oblíbených pochoutek vyšlo minulý čtvrtek, druhé o Mikěšových skocích v pondělí i s příhodou s novinami dnes je připraveno pokračování.

Ale nerad se fotím... (9 kB) V prvních dnech, resp. nocích nelze o našem spaní napsat nic kloudného. ze začátku to bylo naříkání, která se začalo ozývat v prvních 3 dnech, kdy se večer zhaslo a šli jsme spát. Už jsem se o tom zmínil v první části a myslím, že to znají všichni, kdo si přinesli domů kočku.
V posteli se cítím jako doma :-) (8 kB)

Po první noci bylo jasné, že skončilo období, kdy jsme ve spacím pokoji zavřeni a kocour tak může dnes chodit v noci po bytě zcela podle jeho vůle. Když byl tehdy nářek kočky v novém prostředí nesnesitelný, bylo potřeba vstát a jít do kuchyně a Mikeše choulícího se za sporákem uklidňovat.
Lekalo ho snad cokoliv, vrzání parket z bytu nad námi, auto z ulice, zapnutí plynového kotle. Nejhorší byly první dvě noci a den mezi nimi, pak už si na byt zvykl.
První místečko, které si oblíbil bylo v přepravce, ve které jsem ho přinesl. To samozřejmě brzy skončilo, protože zanedlouho jsem ho v této přepravce začal nosit k doktorovi a pak jsem sním dokonce cestoval, vlakem i autem :-/.
To jsem ale fešák a mám lesklý kožíšek (10 kB)
Dnes už si tam zaleze jen občas, aspoň si to myslím, pokud není s námi v posteli ani na dalších dvou místech na kterých spí (křeslo nebo gauč), tak asi bude někde v okolí přepravky, která je dnes schovaná v palandě - nevím jestli je v krabici nebo někde kolem ní v té jeskyni, kterou palanda postavená do rohu a z delší strany přikrytá látkou tvoří a která mi slouží jako místo na odkládání oblečení.
Vím, že posledních 14 dní spí na mém svetru, který tam asi tak dlouho leží. Závidím lidem, jejichž kočka spí v nohou postele - Mikeš spí zásadně u našich hlav, nejlépe na jednom polštáři, ještě lépe na hlavě nebo na krku. Naštěstí tam moc dlouho nevydrží, v noci se asi moc vrtíme, takže v poslední době zůstává jen v rohu postele vedle polštáře.
Taky tam většinou bývá jen část noci, protože mě občas vzbudí, když mě přijde oňuchat (ofunět?) a pak si upravuje pelíšek. Občas si taky zaleze pod peřinu a jednomu z nás hřeje břicho, ale moc dlouho tam nevydrží, asi mu je tam horko nebo se mu špatně dýchá. Kocourovo spaní v posteli jsme si zvykli tolerovat, vyhazujeme ho jenom, když se moc roztahuje a používá při tom drápky, alergií zatím netrpíme, uvidíme jak to bude dál.
Postel má mimochodem Mikeš oblíbenou také z toho důvodu, že se téměř denně uklízejí peřiny a stlaní pak dává výborné příležitosti ke hře :-).
Na začátku je roztahování naší skládací postele, skoky, boj a nakonec probíhání pod postelí. Jedná se o prostor o délce 160 cm, trojúhelníkového profilu, výška cca 20 cm, šířka základny trojúhelníku taky cca 20 cm a uprostřed je ještě rozdělený matrací na kterých spíme, takže se dá škvírou prostrkovat tlapka a máchat s ní a doufat, že něco chytí.
Pozor, číhám a chytnu to (11 kB)
I při natahování prostěradla se dá užít legrace, nejdřív je ho potřeba chytat a chňapat po cípech, když je jasné, že s prostěradlem si hrát nehodláme, zaleze pod něj a číhá. Pokud nespěcháme do postele (náklad peřin a polštářů většinou Mikeše z pod prostěradla vyžene) bavíme se hroudou, která se opatrně pohybuje pod prostěradlem a číhá na prst, který se dotkne látky aby do něj zatkla drápy.
Oblíbenost postele je velká. Kromě dalšího gauče neexistuje lepší místo, kde si brousit drápy - i když nevím jestli zatínání drápů do látky je někomu obrousí.
Samozřejmě, že jedna z prvních věcí, které jsme chtěli Mikešovi domů pořídit bylo drápátko.
Protože jsme ale ve sklepě měli nějaké zbytky trámků z přestavby půdy, odmítl jsem za 400,- kupovat ve Zverimexu dřevotřískovou kobercovou desku s tyčkou omotanou sisalem a rozhodl jsem se dát průchod svým kutilským pudům. Vyrobil jsem ze tří trámků kulhavé "H", polepil ho kobercem, omotal prádelní šňůrou, prostě krása, manželce i sousedům se líbilo :-).
Rád se válím a peru či mazlím (8 kB)
Možná proto, že oba spodní dva trámky byly dost silné a nepodařilo se mi je upevnit úplně napevno a nepatrně se viklaly (ale opravdu malilinko), Mikeš mé drápátko okázale ignoroval a přes velkou snahu (zvedněte kocoura za přední tlapky a opřete ho o zamýšlené drápátko) ho ignoruje dodnes :-(, kdy slouží na zapření okna do dvora, aby zůstávalo v jedné poloze.
Postel zůstává dál favoritem, s čímž jsme se horko těžko smířili a snahu rozdrásat plyš na naší rozkládací pohovce bereme jako výzvu ke hře.
Bohužel se tato výzva ozývá i ve chvíli, kdy má kocour pocit, že se nějak moc dlouho válíme a měli bychom vstávat, "je bílý den, sluníčko svítí, ptáčkové zpívají a já se nudím, když se vy válíte".
V prvních měsících se tato výzva ozývala zpravidla někdy mezi půl pátou a šestou hodinou ranní a kdyby to nebyl jindy tak roztomilý kocourek, jeho popularita v naší domácnosti by šla prudce dolů (já jsem v tu dobu vstával v šest, manželka v půl osmé).
Dnes už Mikeš vydrží déle, budí nás tak mezi sedmou a osmou, což se více méně kryje i s naším vstáváním a pokud ho večer unavíme a jdeme později spát, vydrží s námi až k deváté.
To se ale nestává příliš často, zřejmě nás nechce moc rozmazlovat :-).

Michal          

Pokračování někdy příště.


Nejnovější výzkum koček vyprovokovala :-) Marie Crossette, když ve dvou pokračováních (1 a 2) popsala skoky svých koček. Druhé povídání připojila paní Ivana Jirková, třetí Apolena, čtvrtým příspěvkem je Zamyšlení nad skoky koček od Jiřího Doležala, pátým přispěla M.Šmídová, šestým Gabriela, sedmým Veronika Gybasová, osmým Lenka Prokešová a devátým Michal. Můžete se připojit také - ať již povídáním, výzkumným bádáním doplněným tabulkami výkonů či fotografiemi o skoku dalekém a vysokém Vašich koček.

Zkušenosti s tradičními i netradičními pamlsky jak si je oblíbili Vaši chlupatí miláčci můžete posílat Dumce. První příspěvek na toto téma si přečtete v povídání Maxi Marysko, druhý od Dagmar Milatové, třetí od Magdy, čtvrtý od Ivany Jirkové, pátý od Heleny Heissigerové, šestý od Veroniky Gybasové, sedmý od Apoleny, osmý od Marie Crossette, devátý od Tomáše Luhana, desáty od Lindy BX, jedenáctý od Evy Vinšové, dvanáctý od Evy Polincové, třináctý od Rajnyšových, čtrnáctý (smutný - upozorňuje na úskalí pamlsků) od Mirky Červenkové, patnáctý od Heleny Minaříkové, doplnění Ivany Jirkové, šestnáctý od Hany Molhancové, sedmnáctý od Jana Grilla, osmnáctý od M.Šmídové, devatenáctý od Jany Oščádalové, dvacátý od Daniely Swartové, dvacátý první od paní PiKíS, dvacátý druhý od paní Marie M., dvacátý třetí od Ivany Jirkové (jak Micka a Šimon pomáhali s pečením cukroví o vánocích), dvacátý čtvrtý od Giuliany Pasini, dvacátý pátý od Pavly, dvacátý šestý od kočky Penelopy, dvacátý sedmý o pamlscích venkovních koček od Jiřího Doležala, dvacátý osmý od Lenky Prokešové, dvacátý devátý o Mikešovi - Kasičce od Evy, třicáté je doplnění od Marie Crossette, třicáté první o Mikešovi od Michala a další budou následovat.

Kdo v tabulce měr a vah koček nemá ještě svého miláčka, musí Dumce jeho míry poslat - měr i vah bylo HODNĚ, ale momentálně to vypadá tak, že jsou všechny dostupné kočky a kocouři změřeni a do tabulky zapsáni :-). Poslední pokračování týkající se vážení a měření najdete hned 19.února 2002, jakož i archiv měření a vážení, který je v přehlednější podobě na konci tabulky.

Virtuální adopce
je forma pomoci kočičkám, které nelze bezprostředně předat novým majitelům, protože jsou v dlouhodobém léčení a nebo je dokonce nelze umístit vůbec (mají chronická onemocnění nebo jsou plaché).
Proto tedy nabízíme k virtuální adopci Lízinku a Andulku, u kterých se předpokládá dlouhodobý pobyt v útulku. Ten, kdo kočičku takto adoptuje se na ní může přijít podívat, přinést jí krmivo nebo přispět na veterinární péči. Každý den péče o kočičku přijde zhruba na 30,- Kč - krmivo a léky, na kterých je zvlášť Andulka životně závislá. O Lízinku a Andulku (viz Dumka z 25.března 2002) pečuje Sdružení na ochranu zvířat v krajní nouzi.
Sv. František
O paní z Nadace sv. Františka z Assisi psala v Dumce paní M. Marysko a po roce také paní Marie Crossette. Jak lze případně Nadaci přispět se dozvíte zde.
Prosba o pomoc s osleplou kočičkou
Naša 5 ročná mačička Mojsa stratila úplne zrak. Prosím o akúkoľvek radu a nápad, ktorý by našej Mojse uľahčil život. Napíše prosím Dumce. Ďakujem Eva
Prosba o pomoc s umístěním Lízinky
Kdo by si chtěl a mohl vzít Lízinku, o které Dumka psala naposled ve čtvrtek 24.1.2002 nechť napíše Dumce, která to pak předá paní Jirkové. Děkuji

 

 
    Jste     čtenář(ka) Dumky od spuštění počítadla dne 9.5.2000.
Počet přístupů na stránku zjišťuje WEBovský počítadlo
  Kočky a koťata Odkazy na Dumku a PET pro jiné WWW stránky Zvířátka a domácí mazlíčci