Dumka je kočka Dumka - kočičí stránky
Pro kočky a koťata (i kocoury) je zde od 18.8.1998 Dumka - pro potěchu milovníkům koček. Vychází vždy, když je o čem psát :-), tzn. denně (od roku 2002 kromě pátku). Stránky se jmenují po Ferdovic kočce Dumce, o které zde je a bude i část pojednání. Své reakce či příspěvky a fotky v JPEG můžete posílat Dumce nebo Ferdovi
    V PET si dnes přečtete:  OSTNOKOŽCI: Mořští ježci (ježovky) a hvězdice (Marie Crossette)
 
15.4.
Kočičí karate / Zase trochu o jídle / Společný nepřítel (Ivana Jirková)
11.4.
Jak k nám přišel Max / Nekončící souboj (Magda CB)
Letošní archiv Dumky, archiv 1998, 1999, 2000, 2001 a 2002

Kočičí karate

Micka a kousek Šimona ještě před stromečkem (10 kB) Když jsem šla včera z práce, zaslechla jsem za rohem táhlé kočičí mňouknutí. A, protože já už zpozorním i když zaslechnu "mňouknout" dveře, zbystřila jsem a koukala, co se děje. Na zídce seděly dvě kočičí Sfingy. Jedním aktérem byl mourovatý Pepík a druhým cosi černého, nepoznala jsem, která z našich černých krasavic (nebo krasavců) to je.

Seděli proti sobě, ani se nehnuli, mezi nimi tak půl metru. Jediné, co se hýbalo, byly špičky ocásků, mrskající se ve stejném rytmu. Pepík uši roztažené do stran, protivník naopak nasměrované dopředu. Zdálo se, že Pepík je v obranné pozici. Zastavila jsem se a sledovala další vývoj situace.
Po chvilce Pepík znovu táhle mňoukl, ale ani jeden se nepohnul. Zavolala jsem na Pepíka, ale asi se stejným výsledkem, jako bych volala na někoho ze spolku neslyšících. Nic, ani chloupek se nehnul, natož celý kocour. Najednou se jako na povel, obě kočky postavily na zadní a předníma packama se pokusily vzájemně schodit ze zídky. Síly byly vyrovnané, tak se zas vrátily do původní pozice, jen ocásky se mrskaly (mimochodem, všimli jste si, jak ocásek u kočky vypadá, jako by si žil vlastním životem!?).
Chvilku se zas nic nedělo, pak se Pepík pomalu otočil ke svému soupeři zády (ten se ani nehnul) a tvářil se, jako že nic. Několik minut se zas nic nedělo, potom Pepík znovu mňoukl, pomalu - centimetr po centimetru - se postavil na všechny čtyři, a tím nejpomalejším způsobem, jaký jsem u kočky kdy viděla, se odsunul tak tři metry dál. Chvilku ještě poseděl, pak seskočil a odkráčel.
A tak skončil nekrvavý konflikt (kéž by to tak šlo i u lidí!), vítěz ještě chvilku seděl bez pohnutí, jen uši se postavily do pozice "klid". A já jsem mohla odejít domů.


Zase trochu o jídle

Moji miláčkové jsou relativně v pohodě. Dokonce Miculda čas od času zapomene na Šimona vrčet, takže přežila i takovou katastrofu, jako je to, že jí - když se věnovala své nejoblíbenější činnosti (jídlu) - šlápl na ocásek.
Jé!... - Šimon u stromečku (12 kB)

Když Micka jí, tak se nenechá vytrhovat ani takovým Šimonem. To si klidně může stoupnout vedle ní a pečlivě jí očichávat - což také činí - a Micka se tváří, že "mha za mnou, mha přede mnou". Já nevím, jak je to možné, ale ta kočka je čím dál víc při chuti. Dneska by snědla snad i hřebíky. V období před Šimonem by byla takové věci, jako těstoviny bez masa, nesnědla ani, kdyby měla umřít hlady.
Dnes zbodne misku těstovin, uvařených ve vodě, v níž se vařilo kuřecí maso a ještě kouká, co by bylo jako moučník. Dokonce jí i piškoty, namočené v mléce, za což by mě ještě nedávnem stihlo její naprosté opovržení. Trochu mě ta její žravost děsí, protože mám pocit, že co vejde dovnitř, vyjde ve stejném množství i ven...
Přitom je Micka poloviční, než Šimon (no, nakonec, je to taky chlap), který sní sotva polovinu toho, co Micule. Ale, abych se vrátila k naší krásce. Když jsem nedávno četla povídání paní Crosette se zmínkou o tom, že Smoky dlabe i krmivo pro rybičky, vzpoměla jsem si, že to Micinka kdysi také dělávala.
Jednou z dalších Micinčiných vášní, jsou oříšky. Tedy oříšková náplň do pečiva. Koupila jsem nedávno k snídani ořechový závin. Nic netuše jsem si kousek vzala s sebou do práce a zbytek uložila do kredence na talíř. Po návratu domů jsem zjistila, že leží na zemi, pečlivě vybalený z obalů, celý vršek odstraněný a ořechová náplň dokonale okousaná...
Micinka se tvářila, jako že nic, že vlastně ani neví, kde je kuchyň.
Když jsem uvařila nepravou dršťkovou polévku z hlívy, vrhala se Míca na ní takovým stylem, že jsem jedla ve stoje, aby mi alespoň něco zbylo. Její parádní číslo ale bylo včerejší kuře. Koupila jsem půlku grilovaného kuřete. Vybalila jsem ho a položila na prkénko, že ho rozdělím na čtvrtky. A šla jsem si pro chleba...
Což jsou tři kroky.
V té chvíli Micka jedním skokem vyskočila na linku, popadla kuře za stehno a hnala s ním pryč. Tedy s celou půlkou. Zaječela jsem na ní, takže kocour, který sledoval dění, utekl do pokoje, ale Micka odmítla kořist pustit.
Kuře jsem jí odebrala, rozdělila a se svou porcí, poněkud pošramocenou, jsem se odebrala do pokoje. Micka tam byla dřív, než já a už čekala. Její nájezdy na moje kuře byly takové, že jsem z něj měla spíš tu menší polovinu :-/. Což ovšem Micince nijak nebránilo, aby si v zápětí nestoupla před svou misku a neudělala na mne hladové oči...
Šimon tyhle nájezdy na jídlo nedělá. Ten si počká, až dostane do mističky a ještě toho polovinu nechá. Pokud to ovšem nejsou granule, ty miluje. Když má opravdu hlad, chodí za mnou a hlasitě vykřikuje, že by něco snědl.
Micka se se mnou mazlí (6 kB)
Většinou pochopím. Syrové masíčko to ano, to může, ale syrová vepřová játra ho tedy moc nenadchla. No, Micinka se postarala, aby nebyly zbytky. Zato Šimona nadchla Tatranka. To se domáhal velmi vehementně. Ke své hanbě musím přiznat, že dostal svůj díl.
Zdá se, že by Šimon byl na sladké.
Jenže nechci, aby z pohledného kocoura byla koule na nožičkách, tak dostane něco sladkého jen opravdu vyjímečně. Takže si moje kočičky svými chutěmi celkem nekonkurují, tak je v tomto směru u nás klid.
Pouze Šimon zásadně pije vodu z Micčiny misky, ze své jen někdy. Micce to ale, ku podivu, naprosto nevadí.
Náš brouček se - konečně - přestává bát, tak i cizí lidé mají možnost ho vidět celého, nejen mizející ocásek. I pohladit se nechá. Pochovat ovšem ho smím pouze já. To je pak ale na vrcholu blaha. Nevím proč, ale ve chvíli, kdy si připravím prášky, abych je spolykala, rozhodne se Šimon, že teď je ta nejsprávnější chovací doba, a vleze mi na klín, z něhož se nehodlá nechat vypudit. Což je veselé, především, když spěchám do práce :-/.
Navíc mi drcá hlavou do skleničky s vodou, takže se pravidelně poleju.
Šimon taky objevil půvab křesla, kam chodí spát, kdykoli je volné. Vybírá si ale jen jedno, ačkoli to vedle je úplně stejné. A volné. V noci ale musí spinkat u paničky v posteli, nejraději na mém polštáři.
Tedy na jeho větší části. Pokud má ale pocit, že jsem se na tom polštáři moc roztáhla, lehne si mi do nohou.
Křeslo je tedy na denní spaní. Taky je z něj vidět na televizi, která ho sice moc nezajímá, ale jeden neví, třeba by mu něco uteklo. Micinka dává na spaní přednost vyvýšeným místům.


Společný nepřítel


Šimon 'uklízí' mašličku (11 kB) Oba moje miláčky pak spojuje společný nepřítel.
Kvído, pes mého syna a jeho přítelkyně. Je to mladý (asi půl roku) bígl. Když k nám přijde, začne běhat a skákat jako kůzle. Jsem zvyklá na tichou kočičí chůzi, takže se mi jeho dusání zdá strašně hlasité. Kocour ho považuje za naprosto nepřijatelného tvora, takže zaleze do komory, nebo na mou postel.
Náš Šimon syčí a vrčí jen opravdu vyjímečně, ale na Kvída dovede pěkně zasyčet, aby mu sdělil svůj názor na jeho obtěžování. Jenže pes je ještě mladý a chce si hrát. Zničí tedy každou kočičí hračku, na kterou narazí.
Argumentace mého syna, že nemají být na zemi, jaksi neberu. Kvído ovšem neustále běhá za Mickou. Ta si ovšem myslí to nejhorší o každém zvířeti, které se jen přiblíží, takže ani Kvído není vyjímka. A dává mu to velmi hlasitě znát. Občas se jí podaří ho zastrašit, ale většinou pes vítězí. Je také větší. A Micka si vyskočí někam nahoru, kam pes nemůže, a odtud mu sděluje svůj názor.
Jakmile ale seskočí dolů, situace se opakuje. Také kočičí misky jsou tvrdě vypleněny, protože Kvído, který doma nejí konzervy, je z kočičích misek vylíže do posledního drobečku. A tak jeho návštěva je jedním z těch vzácných okamžiků. kdy se ani Micka, která velmi rychle přišla na to, že Kvído je hotová likvidační četa, nedomáhá jídla.
Je zajímavé, že když pes odejde, obě moje kočičky se slezou na jedno místo, kde - blízko sebe - sedí, relaxují a já je podezřívám, že si i vzájemně sdělují své naprosté odsouzení onoho nevycválance :-))).
A tak je u nás - povětšinou - docela kočičí pohoda.

Ivana Jirková          


Nejnovější výzkum koček vyprovokovala :-) Marie Crossette, když ve dvou pokračováních (
1 a 2) popsala skoky svých koček. Druhé povídání připojila paní Ivana Jirková, třetí Apolena, čtvrtým příspěvkem je Zamyšlení nad skoky koček od Jiřího Doležala, pátým přispěla M.Šmídová, šestým Gabriela, sedmým Veronika Gybasová, osmým Lenka Prokešová, devátým Michal a desátým Vlasta. Můžete se připojit také - ať již povídáním, výzkumným bádáním doplněným tabulkami výkonů či fotografiemi o skoku dalekém a vysokém Vašich koček.

Zkušenosti s tradičními i netradičními pamlsky jak si je oblíbili Vaši chlupatí miláčci můžete posílat Dumce. První příspěvek na toto téma si přečtete v povídání Maxi Marysko, druhý od Dagmar Milatové, třetí od Magdy, čtvrtý od Ivany Jirkové, pátý od Heleny Heissigerové, šestý od Veroniky Gybasové, sedmý od Apoleny, osmý od Marie Crossette, devátý od Tomáše Luhana, desáty od Lindy BX, jedenáctý od Evy Vinšové, dvanáctý od Evy Polincové, třináctý od Rajnyšových, čtrnáctý (smutný - upozorňuje na úskalí pamlsků) od Mirky Červenkové, patnáctý od Heleny Minaříkové, doplnění Ivany Jirkové, šestnáctý od Hany Molhancové, sedmnáctý od Jana Grilla, osmnáctý od M.Šmídové, devatenáctý od Jany Oščádalové, dvacátý od Daniely Swartové, dvacátý první od paní PiKíS, dvacátý druhý od paní Marie M., dvacátý třetí od Ivany Jirkové (jak Micka a Šimon pomáhali s pečením cukroví o vánocích), dvacátý čtvrtý od Giuliany Pasini, dvacátý pátý od Pavly, dvacátý šestý od kočky Penelopy, dvacátý sedmý o pamlscích venkovních koček od Jiřího Doležala, dvacátý osmý od Lenky Prokešové, dvacátý devátý o Mikešovi - Kasičce od Evy, třicáté je doplnění od Marie Crossette, třicáté první o Mikešovi od Michala, třicáté druhé o Filípkovi od paní Vlasty, třicáté třetí je zase delší dodatek od Ivany Jirkové a další budou následovat.

Kdo v tabulce měr a vah koček nemá ještě svého miláčka, musí Dumce jeho míry poslat - měr i vah bylo HODNĚ, ale momentálně to vypadá tak, že jsou všechny dostupné kočky a kocouři změřeni a do tabulky zapsáni :-). Poslední pokračování týkající se vážení a měření najdete hned 19.února 2002, jakož i archiv měření a vážení, který je v přehlednější podobě na konci tabulky.

Virtuální adopce
je forma pomoci kočičkám, které nelze bezprostředně předat novým majitelům, protože jsou v dlouhodobém léčení a nebo je dokonce nelze umístit vůbec (mají chronická onemocnění nebo jsou plaché).
Proto tedy nabízíme k virtuální adopci Lízinku a Andulku, u kterých se předpokládá dlouhodobý pobyt v útulku. Ten, kdo kočičku takto adoptuje se na ní může přijít podívat, přinést jí krmivo nebo přispět na veterinární péči. Každý den péče o kočičku přijde zhruba na 30,- Kč - krmivo a léky, na kterých je zvlášť Andulka životně závislá. O Lízinku a Andulku (viz Dumka z 25.března 2002) pečuje Sdružení na ochranu zvířat v krajní nouzi.
Sv. František
O paní z Nadace sv. Františka z Assisi psala v Dumce paní M. Marysko a po roce také paní Marie Crossette. Jak lze případně Nadaci přispět se dozvíte zde.
Prosba o pomoc s osleplou kočičkou
Naša 5 ročná mačička Mojsa stratila úplne zrak. Prosím o akúkoľvek radu a nápad, ktorý by našej Mojse uľahčil život. Napíše prosím Dumce. Ďakujem Eva
Prosba o pomoc s umístěním Lízinky
Kdo by si chtěl a mohl vzít Lízinku, o které Dumka psala naposled ve čtvrtek 24.1.2002 nechť napíše Dumce, která to pak předá paní Jirkové. Děkuji

 

 
    Jste     čtenář(ka) Dumky od spuštění počítadla dne 9.5.2000.
Počet přístupů na stránku zjišťuje WEBovský počítadlo
  Kočky a koťata Odkazy na Dumku a PET pro jiné WWW stránky Zvířátka a domácí mazlíčci