Dumka je kočka Dumka - kočičí stránky
Pro kočky a koťata (i kocoury) je zde od 18.8.1998 Dumka - pro potěchu milovníkům koček. Vychází vždy, když je o čem psát :-), tzn. denně (od roku 2002 kromě pátku). Stránky se jmenují po Ferdovic kočce Dumce, o které zde je a bude i část pojednání. Své reakce či příspěvky a fotky v JPEG můžete posílat Dumce nebo Ferdovi
    V PET si dnes přečtete:  KŘEČCI: Soužití křečků zlatých VI: překvapení (Renata Žaludová)
 
16.5.
I kočky mají rády něco nového (Marie Crossette)
15.5.
Wilson oslavil první rok! (Eva Vinšová)
Letošní archiv Dumky, archiv 1998, 1999, 2000, 2001 a 2002

I kočky mají rády něco nového

Myslím, že většinu z nás, kdo vlastníme nějakého domácího mazlíčka, to neustále svádí kupovat jim něco "navíc". Většinou je to nějaká malá hračka, o níž jsme přesvědčeni, že z ní budou mít naši miláčci radost, nebo nějaký nový druh jídla (samozřejmě dražšího), což omlouváme snahou pozměnit jim jídelníček. Kdyby ale lidé těmito, z velkou láskou kupovanými dary opovrhovali tak pravidelně a tak očividně jako to dělají kočky, nejenže bychom dary přestali kupovat, ale pravděpodobně bychom se cítili i uraženi.

Protože ale my - "kočičí láskou postižení" - jsme jejich dobrovolnými otroky, dále vyhazujeme peníze za věci o nichž už předem víme, že budou po většině zavrženy. Někdy se ale člověk vyjímečně strefí s darem i u kočky.
To se poštěstilo právě mně.
Komentáře netřeba (12 kB)
Už dříve jsem psala o tom, že si Smoky ještě v garáži, kde ze začátku žila, okamžitě zamilovala košík, který patřil naší dřívější kočce Kotěti a kterým její následovnice Dixie zcela opovrhla. Když se pak Smoky přestěhovala z garáže do domu, Dixie na proutěný košík vrčela a za nic by si do něho nesedla.
Ale časem, buď ze žárlivosti, nebo proto, že mu prostě přišla na chuť, začala košík také sama používat. Pak to s ním bylo tak, že která kočka do něho vlezla první, té byl. Je ale velký rozdíl, jak kočky v košíku spí.
Když v něm leží Dixie, je převážně stočená do malého klubíčka nebo si trochu natáhne nohy, podkroutí hlavičku a pacičkami zakryje čumáček.
Zato Smoky se snad do klubíčka ani pořádně stočit neumí, ty momenty, kdy jsem jí tak viděla ležet bych spočítala na prstech. I kdyby se nakrásně ze začátku v košíku stočila, během krátké chvilky se v něm začne všemožně a nemožně překrucovat. Vrtí se tak, že proutěné strany košíku jen sténají, končetiny kočky z něho začnou přepadávat, ocásek přetékat a vůbec celá kočka leží tak, že jen čekám na moment, kdy z košíku úplně vypadne.
Dixie stočená v novém pelíšku (10 kB)
Když na ní člověk v těchto jejich doslova akrobatických polohách promluví, místo aby se "srovnala" začne příst a ještě více se kroutit jako žížala a kolikrát by pak opravdu z košíku vypadla, kdybych ji včas nezachytila. Je-li košík na kanapi, nic moc se případným pádem nestane.
Já jsem ho ale v zimě stavěla na stoličku u ohně krbu, aby se Smoky mohla dívat do plamenů, nebo ho přenesla na jiná vyvýšená místa, když jsem chtěla mít kočku poblíž sebe.
To se pak někdy Smoky v nestřeženém okamžiku z košíku nejen vykulila na zem, ale její vahou převrácený košík spadl na ní a určitě jí musel bolestivě uhodit. Kočce to ale zřejmě nevadilo, na košík nezanevřela a spí v něm ráda dál.
Tak jsem se rozhodla, koupit pro kočky ještě jeden pelíšek, aby se nemusely o košík přetahovat. Chtěla jsem něco většího a měkčího než je košík v naději, že pak se tam Smoky lépe vejde a při tom jejím neklidném spánku jí nebudou hrany tlačit.
Kočky si dávají dvacet (12 kB)
Veškeré "kočičí postele" byly ale většinou kulaté a zdály se mi malé.
Nakonec jsem koupila oválný pelíšek pro psa menší velikosti. Je sice jen o něco větší, než proutěný košík, ale jeho poměrně měkké, molitanové strany se dají tlakem těla trochu roztáhnout, aniž by pelíšek změnil trvale svůj tvar. Když jsem ho přinesla domů, obě kočky zrovna spaly na naší posteli a tak jsem jejich dárek pomalu, aby se ho nelekly, položila mezi ně.
Kočky pelíšek s velkým zájmem očichaly a Smoky byla první, která do něho vlezla, chvilku se v něm vrtěla ale pak zase vyskočila ven. O něco později novou postel vyzkoušela i Dixie, ale ani ona v něm dlouho nezůstala.
V Americe není žádný problém koupenou věc v obchodě zase vrátit a tak jsem si říkala, že jestli si pelíšku nevšimnou ani druhý den, odnesu ho zpět. Pro zbytek dne jsem ho přenesla do studovny a položila na druhý konec kanape oproti košíku.
Když jsem pak do místnosti přišla asi za hodinu, Dixie ležela v novém pelíšku stočená do kolečka a slastně oddychovala :-).
Během dalšího dne byl nový pelíšek nejen oběma kočkami přijat, ale teď to s ním dopadá stejně jako s košíkem – tedy která kočka je rychlejší, ta v něm spí a naopak proutěný košík bývá často prázdný.
Jsou ale dny, kdy kočky spí přesně tak, jak jsem si to představovala, tedy každá v jednom vlastním pelíšku.
I tahle postel je mi skoro krátka (13 kB)
No a jakoby jeden nově koupený pelíšek nestačil, asi za týden jsem se přihrnula domů s další kočičí postelí. Tentokrát to byla dětská židle "bean bag", takový větší pytel naplněný titěrnými kuličkami z nějaké uměliny. Před léty to zde byl velice populární druh koženkových, kožených nebo látkových "ušáků k televizi", my sami jsme tehdy jeden vlastnili a kočka Kotě v něm ráda lehávala.
Myslala jsem, že už tato křesla dávno vyšla z módy a přestala se dělat. Proto jsem byla překvapená, když jsem zahlédla tenhle dětský bean bag a při vzpomínce na naší bývalou kočku jsem neodolala a přinesla ho domů.
Jestliže nová "psí postýlka" se setkala s úspěchem, bean bag byl okamžitý hit, hlavně u Smoky. Pro ní to konečně byla postel, ve které se může jak se patří rozvalit, šustění kuliček se jí moc líbí a protože je celý pytel tou náplní takový "tekutý", slouží jí zároveň jako hračka. Stačí na pytel hodit nějaký míček a Smoky plácá do látky, náplň se přesýpá, kočka radostně poskakuje na bortících se hromádkách a nakonec se natáhne jak dlouhá tak široká.
Tuhle "tekutost" její nové postele jsem zvýšila tím, že jsem hned ze začátku asi polovinu náplně odebrala aby bylo více místa k zaboření kočičího těla.
Jedna z mnoha spacích poloh Smoky (10 kB)
Tento pelíšek, který je oproti tomu psímu nejen mnohem větší, ale v současném vedru i chladnější, si brzy oblíbila také Dixie a obě kočky v něm dokáží svorně ležet. Ovšem to jen tehdy, když si do něho lehne Dixie první, protože v tom případě se tam někam vedle ní Smoky ještě "vecpe".
Jakmile si bean bag zabere první Smoky, nejenže je veškerá její elegance pryč, ale kočka se až hambatě rozvaluje, slastně se kroutí a pro chudinku Dixie už tam místo nezbývá :-(.
Hádejte ale, jak jsem to vyřešila ?
Zcela jednoduše.
Tu odebranou část kuliček z bean bagu jsem zašila do starého povlaku na polštář a na světě byl další pelíšek – tedy už třetí nový během sotva jednoho měsíce!
Ještě, že máme ty kočky jen dvě!
Jinak, ve snaze nabídnout kočkám co největší pohodlí, by se všude povalovaly nějaké kočíčí pelíšky a my bychom si pomalu neměli ve vlastním domě ani kam sednout :-))).

Marie Crossette, USA          


Nejnovější výzkum koček vyprovokovala :-) Marie Crossette, když ve dvou pokračováních (
1 a 2) popsala skoky svých koček. Druhé povídání připojila paní Ivana Jirková, třetí Apolena, čtvrtým příspěvkem je Zamyšlení nad skoky koček od Jiřího Doležala, pátým přispěla M.Šmídová, šestým Gabriela, sedmým Veronika Gybasová, osmým Lenka Prokešová, devátým Michal a desátým Vlasta. Můžete se připojit také - ať již povídáním, výzkumným bádáním doplněným tabulkami výkonů či fotografiemi o skoku dalekém a vysokém Vašich koček.

Zkušenosti s tradičními i netradičními pamlsky jak si je oblíbili Vaši chlupatí miláčci můžete posílat Dumce. První příspěvek na toto téma si přečtete v povídání Maxi Marysko, druhý od Dagmar Milatové, třetí od Magdy, čtvrtý od Ivany Jirkové, pátý od Heleny Heissigerové, šestý od Veroniky Gybasové, sedmý od Apoleny, osmý od Marie Crossette, devátý od Tomáše Luhana, desáty od Lindy BX, jedenáctý od Evy Vinšové, dvanáctý od Evy Polincové, třináctý od Rajnyšových, čtrnáctý (smutný - upozorňuje na úskalí pamlsků) od Mirky Červenkové, patnáctý od Heleny Minaříkové, doplnění Ivany Jirkové, šestnáctý od Hany Molhancové, sedmnáctý od Jana Grilla, osmnáctý od M.Šmídové, devatenáctý od Jany Oščádalové, dvacátý od Daniely Swartové, dvacátý první od paní PiKíS, dvacátý druhý od paní Marie M., dvacátý třetí od Ivany Jirkové (jak Micka a Šimon pomáhali s pečením cukroví o vánocích), dvacátý čtvrtý od Giuliany Pasini, dvacátý pátý od Pavly, dvacátý šestý od kočky Penelopy, dvacátý sedmý o pamlscích venkovních koček od Jiřího Doležala, dvacátý osmý od Lenky Prokešové, dvacátý devátý o Mikešovi - Kasičce od Evy, třicáté je doplnění od Marie Crossette, třicáté první o Mikešovi od Michala, třicáté druhé o Filípkovi od paní Vlasty, třicáté třetí je zase delší dodatek od Ivany Jirkové, třicáté čtvrté doplňuje předchozí příspěvek od Daniely Swartové, třicáté páté o kocourovy Kassa od Evy a další budou následovat.

Kdo v tabulce měr a vah koček nemá ještě svého miláčka, musí Dumce jeho míry poslat - měr i vah bylo HODNĚ, ale momentálně to vypadá tak, že jsou všechny dostupné kočky a kocouři změřeni a do tabulky zapsáni :-). Poslední pokračování týkající se vážení a měření najdete hned 16.dubna 2002, jakož i archiv měření a vážení, který je v přehlednější podobě na konci tabulky.

Hledá se Pufík z Ostravy-Muglinova,
která se ztratil 20.dubna 2002. Prosím všechny, kdo našeho Pufíka viděli nebo by ho poznali, ať zavolají třeba o půlnoci do Ostravy-Muglinova na tel. 069/6243813 nebo na mobil 0602/568135. Jestliže se Pufík vrátí, určitě dám vědět stejnou cestou, jakou jsem vám napsala tento příběh. Za pomoc děkují Alena a Denisa Fialovy
Našla se mourovatá dospělá kočička,
která byla zavřena 14 dní ve sklepě. Nyní je na veterině, je velice pohublá, velice plachá, potřebuje milou a laskavou péči. Ujme se jí někdo? Telefon p.Kuprová do práce 02/83018335, domů 02/86580996.
Prosba o pomoc s umístěním Lízinky
Kdo by si chtěl a mohl vzít Lízinku, o které Dumka psala naposled ve čtvrtek 24.1.2002 nechť napíše Dumce, která to pak předá paní Jirkové. Děkuji
Virtuální adopce
je forma pomoci kočičkám, které nelze bezprostředně předat novým majitelům, protože jsou v dlouhodobém léčení a nebo je dokonce nelze umístit vůbec (mají chronická onemocnění nebo jsou plaché).
Proto tedy nabízíme k virtuální adopci Lízinku a Andulku, u kterých se předpokládá dlouhodobý pobyt v útulku. Ten, kdo kočičku takto adoptuje se na ní může přijít podívat, přinést jí krmivo nebo přispět na veterinární péči. Každý den péče o kočičku přijde zhruba na 30,- Kč - krmivo a léky, na kterých je zvlášť Andulka životně závislá. O Lízinku a Andulku (viz Dumka z 25.března 2002) pečuje Sdružení na ochranu zvířat v krajní nouzi.
Sv. František
O paní z Nadace sv. Františka z Assisi psala v Dumce paní M. Marysko a po roce také paní Marie Crossette. Jak lze případně Nadaci přispět se dozvíte zde.

 

 
    Jste     čtenář(ka) Dumky od spuštění počítadla dne 9.5.2000.
Počet přístupů na stránku zjišťuje WEBovský počítadlo
  Kočky a koťata Odkazy na Dumku a PET pro jiné WWW stránky Zvířátka a domácí mazlíčci