Dumka je kočka Dumka - kočičí stránky
Pro kočky a koťata (i kocoury) je zde od 18.8.1998 Dumka - pro potěchu milovníkům koček. Vychází vždy, když je o čem psát :-), tzn. denně (od roku 2002 kromě pátku). Stránky se jmenují po Ferdovic kočce Dumce, o které zde je a bude i část pojednání. Své reakce či příspěvky a fotky v JPEG můžete posílat Dumce nebo Ferdovi
    V PET si dnes přečtete:  PSI: Není nad konexe (Pavel Doktor)
 
20.6.
Když začne houkat siréna (Marie Crossette)
19.6.
Kočky odjakživa III - Kašpar, Melichar, Baltazar, Tonoušek... (Vlasta Hübschová)
Letošní archiv Dumky, archiv 1998, 1999, 2000, 2001 a 2002

Když začne houkat siréna

Dixie v šatně na svetrech (9 kB) V půli dubna u nás zase po dlouhé pauze houkala varovná siréna. Zkušebně je jí slyšet každou středu přesně v pravé poledne po dobu jedné minuty. Tentokrát ale houkala déle, bylo úterní odpoledne a upozorňovala na nebezpečí tornád. V rádiu a v televizi dělí meteorologové růst nebezpečných tornád na dva stupně.

První stupeň, tzv. "tornado watch" upozorňuje na příznivé podmínky pro tvoření tornád a doporučuje lidem mít stále puštěné rádio nebo televizi, protože tento první stupeň se může během velmi krátké chvíle změnit ve stupeň druhý, tzv. "tornado warning". Toto varování už pak znamená, že někde v blízkosti se tornádo(a) právě "dotklo země". Člověk se až později dozví, zda způsobilo katastrofální spoušť a ztrátu na lidkých životech, "jen" smetlo pár střech domů a převrátilo několik aut, nebo zda si pouze "zatančilo" na nějakém poli.
Síla tornád (říká se jim také twisters) se měří Fujitovou stupnicí, od nuly až po číslo pět. F0 je jen mírné tornádečko, dosahující rychlosti kolem 115 km/h, zatímco tornádo o síle F5, při rychlosti větru kolem 480 km/h a s typickým trychtýřovým tvarem dopadu má na svědomí nepředstavitelné škody a často i velké ztráty životů.
Šíře ničivého pole tornáda může být od 50 metrů až po jeden a půl kilometru. Dopad může trvat pár minut, nebo se může smrtící kotouč točit po zemi až hodinu a v takových případech pak za sebou nechává opravdu katastrofální spoušť. Směr, kterým se tento živel vydá se nedá nikdy předem přesně určit. V Americe bylo napočítáno v průměru kolem 1000 tornád ročně a celý Jih, tedy včetně Alabámy, kde žiji, na ně není nijak chudý.
Smoky výjimečně stočená do - skoro - klubíčka (9 kB)
Hlavní "sezóna" tornád je brzy zjara a na podzim, kdy dochází ke střetu horkého vlhkého vzduchu se studeným - tzv. inverze. Ovšem i v letních měsících se může nějaký ten "twister" nečekaně přihnat. Proto v případě zmíněného druhého stupně varování, kdy nebezpečí je opravdu blízko, začne u nás houkat siréna.
Nestává se to sice příliš často, ale není to ani ojedinělý případ. Zatím ale nejbližší dopad hrozivého trychtýře za celou dobu, co zde bydlíme, byl loni na podzim, v městečku asi 10 km od nás. Nikdo naštěstí nepříšel o život, škoda na domech ale byla obrovská.
Houkání sirény tu proto nikdo nebere na lehkou váhu.
U manžela v práci to znamená, že všichni zaměstnanci musí opustit kanceláře a sejít po dobu hrozícího nebezpečí do sklepních prostorů. Zde na Jihu se ale sklepy u běžných obytných domů nestaví. Je to proto, že je zde poměrně písková, tzv. "žíznivá či hladová půda". Během mohutných bouřek a deštů se rychle přesytí vodou, která pak zaplaví trávník třeba až po kotníky. Sotva ale přestane pršet, za pár minut se voda dokonale vsákne do země a trávník je zase úplně suchý. Tahle půda by asi stěny normálního podsklepení domů neudržela a ty se proto staví přímo na betonové podlaze.
Dixie na koberečku pode dveřmi - kohout je železná zarážka dveří (12 kB)
Pouze stavby s více než jedním patrem musí mít poctivé nosné sklepy (základy), jejichž stavba kolikrát trvá déle, než samotná budova, stojící nad nimi. V případě varovného houkání sirény se tedy lidem v domech doporučuje schovat se v nejmenší místnosti, většinou v koupelně. To proto, že kdyby se nad domy přehnalo tornádo, kácející se stěny se v malých místnostech vzájemně vzpříčí a tak vytvoří nad hlavou jednak záchrannou střechu, jednak prostor pro dýchání.
Náš dům je typická jednopodlažní budova, tzv. "ranch style", kde nejmenší místností ke schování před tornádem je koupelna pro hosty, která nemá žádná okna. Když prvně houkala varovná siréna, byl v té době doma i manžel. Tak jsme tehdy vzali radio, baterku, do náruče Dixie a zavřeli jsme se do koupelny na dobu, dokud nám v rádiu neohlásili, že druhý stupeň (tornado warning) se změnil zpět na stupeň první (tornado watch).
Když jsme ale seděli v koupelně na přinešených polštářích a dívali se kolem sebe, najednou nám došlo, jaké nebezpečí tam na nás číhalo. Celá jedna stěna nad umyvadlem je totiž pokryta ohromným, zabroušeným zrcadlem. Tak jsme si představili, jak by to asi s námi dopadlo, kdyby se stěny koupelny začaly kácet, nebo jen mohutně otřásat - střepy z prasklého zrcadla by určitě udělaly své. Bylo třeba najít jinou skrýš...
Kočky u otevřených dveří verandy pozorují déšť (9 kB)
Stala se jí šatna v naší ložnici, anglicky se jí tu říká "walk-in closet". Je to místnost menší než koupelna, je v ní sice také dlouhé zrcadlo, ale to je úzké a po obou stranách "chráněné" spoustou ramínek s oběvy, nad kterými jsou police na svetry. Připadalo nám "příjemnější" být v případném neštěstí zavaleni měkkými svetry, než rozřezáni zrcadlovými střepy.
Když tedy v dubnu najednou polední obloha zčernala jako o půlnoci a začal foukat velmi silný vítr, stačila jsem akorát venku co nejrychleji stáhnout a vysadit z podstavců naše slunečníky, položit na zem lehčí zahradní židle a stolky a zašoupnout je někam pod větve stromů. Potom se během krátké chvilky rozhoukala varovná siréna a já jsem do úkrytu musela s sebou vzít nejen Dixie, ale poprvé i naši druhou kočku Smoky.
Naštěstí byly obě kočky v té době zrovna uvnitř domu, jinak nevím, jestli by se mi je podařilo venku dostatečně rychle chytit. Nejprve jsem tedy do šatny odnesla rádio, baterku, polštář a pak do ní zavřela Dixie. Potom jsem běžela chytit Smoky, která, jakoby něco tušila, snažila se přede mnou utéci :-/.
Když jsem jí přeci jen nakonec chňapla a nesla do šatny, musela jsem být připravená "odkopnout" Dixie zpět, kdyby se snažila ze šatny vyběhnout. Pak jsem asi půl hodiny seděla na zemi na polštáři, poslouchala hlášení v rádiu a snažila se uklidnit kočky, přesněji Smoky.
Dixie byla vlastně v pohodě a brzy se stočila u mých nohou do klubíčka. Zato Smoky, která nemá ráda žádné zavřené dveře, natož v takhle malé místnosti, propadala panice a pokoušela se dveře otevřít. Už dávno jsme zjistili, že Smoky se bez delšího váhání z případného "vězení" prostě okamžitě snaží prokousat.
Ona nepláče a nenaříká, ale jde rovnou na věc.
Začne u dveří zuřivě škubat koberec, nebo, jsou-li na zemi dlaždice, přímo bezpříčetně hrabat pod dveře. V našem domě je kromě koupelen, kuchyně a jídelny všude ode zdi ke zdi nízký koberec. Krátce po příchodu Smoky jsme ale museli dát pod všechny dveře, které jsou třeba jen krátkodobě zavřené ještě malé koberečky navíc, aby nám Smoky nevyškubala ten pevný koberec, ve snaze dostat se ven nebo dovnitř pokoje...
Jeden takový kobereček je teď i pode dveřmi šatny a na něm si Smoky během našeho společného ukrývání pěkně smlsla.
Když ale viděla, že je to beznadějné a že Dixie se chová docela klidně, nechala se i ona nakonec mnou uklidnit. Přesto ale ležela celou dobu s čumáčkem přitisknutým k zemi.
Tornádo - obrázek z Internetu (7 kB)
Jakmile nebezpečí tornáda pominulo a já jsem šatnu zase otevřela, vyrazila z ní jako střela a běžela se pro jistotu schovat za postel. Však i já jsem si oddychla a když jsem vyšla ven, obloha už byla zase jen "normálně" zatažená a byl silný déšť. Ten ale trval jen krátce, potom se začaly mraky protrhávata během sotva hodiny už byla venku krásně blankytná obloha a veškeré nebezpečí zažehnáno.

Marie Crossette, USA          


Nejnovější výzkum koček vyprovokovala :-) Marie Crossette, když ve dvou pokračováních (
1 a 2) popsala skoky svých koček. Druhé povídání připojila paní Ivana Jirková, třetí Apolena, čtvrtým příspěvkem je Zamyšlení nad skoky koček od Jiřího Doležala, pátým přispěla M.Šmídová, šestým Gabriela, sedmým Veronika Gybasová, osmým Lenka Prokešová, devátým Michal a desátým Vlasta. Můžete se připojit také - ať již povídáním, výzkumným bádáním doplněným tabulkami výkonů či fotografiemi o skoku dalekém a vysokém Vašich koček.

Zkušenosti s tradičními i netradičními pamlsky jak si je oblíbili Vaši chlupatí miláčci můžete posílat Dumce. První příspěvek na toto téma si přečtete v povídání Maxi Marysko, druhý od Dagmar Milatové, třetí od Magdy, čtvrtý od Ivany Jirkové, pátý od Heleny Heissigerové, šestý od Veroniky Gybasové, sedmý od Apoleny, osmý od Marie Crossette, devátý od Tomáše Luhana, desáty od Lindy BX, jedenáctý od Evy Vinšové, dvanáctý od Evy Polincové, třináctý od Rajnyšových, čtrnáctý (smutný - upozorňuje na úskalí pamlsků) od Mirky Červenkové, patnáctý od Heleny Minaříkové, doplnění Ivany Jirkové, šestnáctý od Hany Molhancové, sedmnáctý od Jana Grilla, osmnáctý od M.Šmídové, devatenáctý od Jany Oščádalové, dvacátý od Daniely Swartové, dvacátý první od paní PiKíS, dvacátý druhý od paní Marie M., dvacátý třetí od Ivany Jirkové (jak Micka a Šimon pomáhali s pečením cukroví o vánocích), dvacátý čtvrtý od Giuliany Pasini, dvacátý pátý od Pavly, dvacátý šestý od kočky Penelopy, dvacátý sedmý o pamlscích venkovních koček od Jiřího Doležala, dvacátý osmý od Lenky Prokešové, dvacátý devátý o Mikešovi - Kasičce od Evy, třicáté je doplnění od Marie Crossette, třicáté první o Mikešovi od Michala, třicáté druhé o Filípkovi od paní Vlasty, třicáté třetí je zase delší dodatek od Ivany Jirkové, třicáté čtvrté doplňuje předchozí příspěvek od Daniely Swartové, třicáté páté od Jitky se jmenuje Dieta podle Kočky - doporučuji!!!, třicáté šesté o kocourovy Kassa od Evy a další budou následovat.

Kdo v tabulce měr a vah koček nemá ještě svého miláčka, musí Dumce jeho míry poslat - měr i vah bylo HODNĚ, ale momentálně to vypadá tak, že jsou všechny dostupné kočky a kocouři změřeni a do tabulky zapsáni :-). Poslední pokračování týkající se vážení a měření najdete hned 16.dubna 2002, jakož i archiv měření a vážení, který je v přehlednější podobě na konci tabulky.

Asyl pro kocoura
Hledáme hodného člověka pro asi ročního přítulného, roztomilého bílozrzavého kocourka, jehož majitelka zemřela a on se ocitl bez domova :-(. Informace na tel.čísle : 05/41214258 nebo na e-mailové adrese: zhelena@seznam.cz
Osiřelé kočičky
Hledáme umístění na zbyvající osiřelé plzeňské kočky. Začíná jít do tuhého, porotže se kočky musí do konce měsíce května 2002, resp. příštího týdne vystěhovat; vice informací najdete na http://sos.kocky-online.cz/.
Hledá se Pufík z Ostravy-Muglinova,
která se ztratil 20.dubna 2002. Prosím všechny, kdo našeho Pufíka viděli nebo by ho poznali, ať zavolají třeba o půlnoci do Ostravy-Muglinova na tel. 069/6243813 nebo na mobil 0602/568135. Jestliže se Pufík vrátí, určitě dám vědět stejnou cestou, jakou jsem vám napsala tento příběh. Za pomoc děkují Alena a Denisa Fialovy
Prosba o pomoc s umístěním Lízinky
Kdo by si chtěl a mohl vzít Lízinku, o které Dumka psala naposled ve čtvrtek 24.1.2002 nechť napíše Dumce, která to pak předá paní Jirkové. Děkuji
Virtuální adopce
je forma pomoci kočičkám, které nelze bezprostředně předat novým majitelům, protože jsou v dlouhodobém léčení a nebo je dokonce nelze umístit vůbec (mají chronická onemocnění nebo jsou plaché).
Proto tedy nabízíme k virtuální adopci Lízinku a Andulku, u kterých se předpokládá dlouhodobý pobyt v útulku. Ten, kdo kočičku takto adoptuje se na ní může přijít podívat, přinést jí krmivo nebo přispět na veterinární péči. Každý den péče o kočičku přijde zhruba na 30,- Kč - krmivo a léky, na kterých je zvlášť Andulka životně závislá. O Lízinku a Andulku (viz Dumka z 25.března 2002) pečuje Sdružení na ochranu zvířat v krajní nouzi.
Sv. František
O paní z Nadace sv. Františka z Assisi psala v Dumce paní M. Marysko a po roce také paní Marie Crossette. Jak lze případně Nadaci přispět se dozvíte zde.

 

 
    Jste     čtenář(ka) Dumky od spuštění počítadla dne 9.5.2000.
Počet přístupů na stránku zjišťuje WEBovský počítadlo
  Kočky a koťata Odkazy na Dumku a PET pro jiné WWW stránky Zvířátka a domácí mazlíčci